SUNDOWN - Design 19
Když jsem se při své první návštěvě nově otevřené žižkovské Neosféry nechal poslechem mně do té doby neznámého (a dnes již zaniklého) projektu SUNDOWN přesvědčit k zakoupení jejich cd „Design 19“...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražské Rock Café se v sobotu 18. června stalo útočištěm black metalistů a černokněžníků všeho druhu. Toho večera zde totiž vystupovaly kapely temně metalovým vlnám holdující.
Kouká-li se člověk na poutače, upozorňující nás na plánované vystoupení nejrůznějších zahraničních interpretů, občas chtě nechtě musí zakroutit hlavou nad nepochopitelně malou četností těchto akcí na našem území.
Když jsem se někde dočetl, že spoluzakladatel a frontman v poslední době strmě stoupajících INNER FEAR Khaablus od této sympatické bandy odchází, byl jsem kromě dalšího směřovaní INNER FEAR zvědav také na nějaký ten Khaablův projekt.
Když jsem dostával toto CD k recenzi a spatřil logo kapely, vzpomněl jsem si, že už jsem ho někde viděl. Bylo to v Žilinském klubu Guru, kde jsem za sympatických 40 Kč měl možnost shlédnout vystoupení dotyčných po boku ABSTRACT...
Blíží se závěr letních měsíců, pro mnohé nastal konec prázdnin, konec, který byl ale notně zpříjemněn vrcholící koncertní horečkou.
Jestliže si kdekdo může stýskat nad nedostatkem vstřícné komunikace v dnešní společnosti, o metalové subkultuře to prohlašovat příliš nemůže, protože zde se i dnes najde spousta lidí nejen zaujatých pro věc...
Když jsem se poprvé dozvěděl o této akci a o kapelách, které zde měly účinkovat, neváhal jsem a začal si zajišťovat volný čas na termín konání. I přes drobné komplikace se mi to nakonec povedlo a já se tak mohl těšit na vystoupení studiově velmi přesvědčivě znějících INNER FEAR...
Jsou kapely dobré a špatné, známé a neznámé. Důkazem toho, že relativní neznámost nemusí nutně znamenat horší kvalitu jsou brněnští INNER FEAR. Svojí produkcí předčí mnohé známé a uznávané zahraniční spolky a to nevydali (i když již jednou měli) ještě ani jedno řadové album.
Když jsem četl Radalfovu recenzi na demo CALATHEY, dozvěděl jsem se mimo jiné, jak ochotní stále dokáží být někteří z nás. Rozhodl jsem se, že si pravdivost tohoto tvrzení ověřím na vlastní kůži a vytipoval jsem si na internetu několik kapel...
Po čtyřech letech přicházejí japonští náladotvůrci s novými třiceti minutami materiálu. Skladby působí trochu nedomrle a je v nich na mě zbytečně moc cukrkandlu. Nejvíce oceňuji experimenty typu „Lingering Light” a hutný válec „Lingering Echoes”.
Hodně poctivý náklad staroškolského grindcore z Města Andělů se členy SHITBRAINS, SULFURIC CAUTERY a RADIATION VOMIT. Excelentní práce bubeníka a na poměry žánru dost velká pestrost v riffech, celkové dynamice i barvě vokálů.
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.