Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Minulé album ROSA NOCTURNA jsem vnímal jako takový pozitivní metalový maják ve skrz naskrz negativních covidových časech...
KREYSON, umělecké dítě zpěváka Ladislava Křížka, v těchto dnech a měsících slaví výročí pětatřiceti let od vzniku a stále dál si žije dalším ze svých mnohých životů.
Když se sálem pražského kulturního domu Barikádníků, v metalových kruzích důvěrně nenazývaného jinak než „Barča“...
V předposlední letošní pátek třináctého, rámovaný počátkem smutných povodňových událostí na druhém koci republiky...
Fort Apache byla kdysi pevnost uprostřed území indiánského kmene Apačů a vzhledem ke své funkci, totiž základny americké armády pro boj s nepřátelskými indiány...
Když jsem na letošním ročníku Basinfire Festu shlédl vystoupení skupiny HEJTMAN, byl jsem skutečně unešen koncertem...
Jsou to HEJTMAN a hrají rock´n´roll, chtělo by se skoro napsat. Nejlépe pořádným chraplákem, kdyby to bylo jen trochu fyzicky možné.
Když se Stephen King, věhlasný a originální autor hororové a fantastické literatury, pustí do detektivky, nemůže to zřejmě dopadnout špatně.
Tak odkud to vzít tentokráte? Výroční, dvacátý ročník největšího „středněproudého“ metalového festivalu u nás si jistě zaslouží o trochu více pozornosti...
Rozhovor s někým ze ZNOUZECTNOSTI je vždycky příležitost, jak si moc hezky popovídat, i když třeba nakonec jen po mailových linkách.
„Všechny krásy světa můžem´ vnímat,všechny krásný knížky si přečíst,všechny krásný písničky si zpívat...
Představa, že megahvězda typu švédských GHOST zboří všechny zažitosti spojené s Basinfirefestem, z kterého se tím pádem stane mladší dvojče hlavního koně pořadatelské stáje Obscure Promotion Brutal Assaultu...
Když je vám osmačtyřicet, už je to poznat. Klouby ani pružnost už nejsou, co bývaly, sem tam to někde zavrzá a někdy dokonce tak...
Vlastně už o tom bylo i minulé album „War Within Me“. Po naprosto excelentním výkonu na albové trilogii „Infinite Entanglement“ z let 2016 až 2018...
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
