Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Horrifying fecal demonsRising up out of the caverns belowDark robotic astral zombiesEating the peasants who live in Glasgow“ Angus McFife se vrátil na křídlech GLORYHAMMER a čelí takovým hrůzám...
To byla, pánové, jízda! Musel jsem si vzít na pomoc titulek jednoho z dávných alb domácí rockové provenience...
Tohle dostaveníčko bylo jistě speciálním pro všechny ty, kteří mají z celé diskografie žijící deathmetalové legendy MORBID ANGEL nejraději její první čtyři alba...
AMON AMARTH jsou skutečným fenoménem současného metalového světa. Po nějakých sedmadvaceti létech existence mají svou definitivní tvář...
Signifikantní a určující vokál je něco, co může do jisté míry jistě ovlivnit předpověď úspěchu libovolné metalové záležitosti.
Čtyři roky staré a v pořadí druhé album „Na hraně osudu“ posunulo pražské melodiky ANACREON, troufám si říci...
Nekorunovaní králové heavy metalu, pompy a laškování se zesměšněním sebe sama vyrazili na své poslední...
Naposledy, zcela upřímně a otevřeně, mě IN FLAMES doopravdy bavili na albu „Sounds Of A Playground Fading“. Moderně – melodické koketérie s někdejší (death)metalovou urputností...
Dveře. Dveře do zkázy. S rukou na jejich klice lze jistojistě prožít takové vzrušení, jaké se široko daleko jen tak nenabízí.
Když Láďa Křížek opouštěl v roce 2015 již mnohokráte obrozený VITACIT, byla to chvíle vpravdě historického déja-vu: po sedmadvaceti létech zpěvák znovu nasměroval své kroky ze stejného bodu A do stejného bodu B...
Dělat rozhovor s někým z kapely, která už to má více než dvacet let za sebou, je přinejmenším divné. Jistě.
V té přehršli kapel, která tvořila na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století tuzemské metalové podhoubí...
Ač se to může zdát neuvěřitelné, letos je to již dlouhých dvanáct let, co KING DIAMOND naposledy vydali nějaký řádný a řadový počin...
Když kdysi čerstvě etablovaná domácí thrashmetalová hvězdička BRIAN došla ke svému brzkému konci, bylo to vlastně tak nenápadné...
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
