SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY - V melancholii si lebedíme (rozhovor s Hankou a Radkem Hajdovými)
Po předlouhé, sedmileté nahrávací pauze vydávají moravští SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY šesté řadové album „Smutnice“...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po předlouhé, sedmileté nahrávací pauze vydávají moravští SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY šesté řadové album „Smutnice“...
Přiznávám, že při vzpomínce na tři roky starý, prachšpatný zápis „Blessed & Possessed“, jsem nové album aktuálně prvotřídních těžcekovových hvězd POWERWOLF očekával spíše s obavami než s nějakou dychtivou nedočkavostí.
Kde začít? Přiznám se, že musím popřemýšlet. Když totiž vyrazíte na běžný jedno- či dvoudenní hudební festival...
Šestnáctý ročník nejkontroverznějšího metalového festivalu u nás je za námi. Ptáte se...
Wikipedie praví, že „Zbojník bylo v 16. až 18. století dobové označení pro loupežníky a lupiče, především na moravsko-slovenském pomezí.
Přesně týden poté, co dal České republice sbohem Ozzy Osbourne, dorazila na improvizované pódium v pražských Letňanech i další legenda světového heavy metalu.
Soumrak rockových a metalových dinosaurů začíná pomalu ale jistě nabírat na síle. A i když mnozí z nich se tomu aktivně a kolikrát i velmi úspěšně brání (vezměme příklad u Alice Coopera níže)...
Když JUDAS PRIEST téměř před třemi roky slíbili, že se vrátí, nemohl nikdo vědět, za jakých to bude okolností.
Devátý ročník plzeňského Metalfestu, mohu-li soudit z nějakých osmi až devíti hodin, které jsem na něm strávil...
Byl osmý máj, byl kovové smrti čas. Průměrný internetový naříkávač nad mizernou návštěvností tuzemských klubových koncertů...
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.