TITANIC - Hlavně to musí být pořádná řimbucha! (rozhovor s Džorem Enčevem a Martinem Škaroupkou)
Brněnský TITANIC je momentálně v kurzu, a to samozřejmě nikoliv po vzoru svého zaoceánského jmenovce směrem k zániku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Brněnský TITANIC je momentálně v kurzu, a to samozřejmě nikoliv po vzoru svého zaoceánského jmenovce směrem k zániku.
Po předlouhé, sedmileté nahrávací pauze vydávají moravští SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY šesté řadové album „Smutnice“...
Přiznávám, že při vzpomínce na tři roky starý, prachšpatný zápis „Blessed & Possessed“, jsem nové album aktuálně prvotřídních těžcekovových hvězd POWERWOLF očekával spíše s obavami než s nějakou dychtivou nedočkavostí.
Kde začít? Přiznám se, že musím popřemýšlet. Když totiž vyrazíte na běžný jedno- či dvoudenní hudební festival...
Šestnáctý ročník nejkontroverznějšího metalového festivalu u nás je za námi. Ptáte se...
Wikipedie praví, že „Zbojník bylo v 16. až 18. století dobové označení pro loupežníky a lupiče, především na moravsko-slovenském pomezí.
Přesně týden poté, co dal České republice sbohem Ozzy Osbourne, dorazila na improvizované pódium v pražských Letňanech i další legenda světového heavy metalu.
Soumrak rockových a metalových dinosaurů začíná pomalu ale jistě nabírat na síle. A i když mnozí z nich se tomu aktivně a kolikrát i velmi úspěšně brání (vezměme příklad u Alice Coopera níže)...
Když JUDAS PRIEST téměř před třemi roky slíbili, že se vrátí, nemohl nikdo vědět, za jakých to bude okolností.
Devátý ročník plzeňského Metalfestu, mohu-li soudit z nějakých osmi až devíti hodin, které jsem na něm strávil...
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!