RIOT V - Armor Of Light
Uběhly téměř čtyři roky a člověku se ani nechce věřit, že je to skutečně tak dlouho, co vyšlo „debutové“ album „Unleash The Fire“ amerických RIOT V.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Byl osmý máj, byl kovové smrti čas. Průměrný internetový naříkávač nad mizernou návštěvností tuzemských klubových koncertů...
Když Blaze Bayley v Plzni vztyčil tři prsty na pravačce a s nijak zásadně skromným výrazem ve tváři hovořil o třech albech ve třech létech za sebou a na to navazujících třech světových turné...
2. března 2018 jsme se poprvé ocitli na pomyslném konci příběhu Williama Blacka, jenž se svými dvěma prvními dobrodružstvími provětral kariéru anglického srdcaře Blaze Bayleyho vskutku grandiózním způsobem.
MASTER´S HAMMER jsou momentálně v kurzu, natáčejí znamenitá alba (jako je aktuální „Fascinator“)...
Už v loňském roce jsem si na „Masters Of Rock“ pochvaloval, jakže to aktuální sestavě RAGE živě nesmírně šlape.
Rytíři řádu metalových Strážců galaxie (© Marigold) v rámci lednového „Tour Of The Chaos Wizards“ mezipřistáli ve Zlíně, aby zde, v nehostinné a promrzlé moravské pustině...
Třicítku na krku, když se tak člověk ohlédne za metalovou scénou, už v Česku oslavil (nebo alespoň prožil) prakticky kdekdo. ARAKAIN, TÖRR, TITANIC, DEBUSTROL...
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!