FERAT „30 let“, FATA MORGANA - Plzeň, Šeříkovka - 28. října 2017
V den 99. výročí vzniku samostatného československého státu (kdy na Hradě byla zase jednou velká švanda) oslavil plzeňský FERAT výročí vzniku pro změnu třicáté.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V den 99. výročí vzniku samostatného československého státu (kdy na Hradě byla zase jednou velká švanda) oslavil plzeňský FERAT výročí vzniku pro změnu třicáté.
Vskutku magickou noc nám všem nabídla brněnská INSANIA předminulý pátek. Zhruba v době, kdy na čerstvě otevřené volební místnosti v první den voleb do Poslanecké sněmovny padla tma...
Páté studiové album po osmileté nahrávací pauze a k tomu jméno interpreta samotného, to už je dost pádný důvod pro aktuální rozhovor s někým z MOTORBANDu.
O tom, že plány a naděje nejsou žádné dogma, by Libor Matejčik mohl dozajista vyprávět dlouhé hodiny. Když už bůhvípolikáté překopal v roce 2013 po poměrně výrazném albu „Heart Of The Machine“ (2009) sestavu MOTORBANDu...
Pamětliv dnes již legendárního reportu o jistých nebezpečenstvích spojených s populárním festivalem „Masters Of Rock“, poctivě jsem se mu celá léta vyhýbal...
Nové album INSANIE je vždy událostí a to platí tím spíš u novinky „Na počátku byl spam“, která vychází po nejdelší nahrávací pauze v historii skupiny.
Jednou nohou v hrobě. Mohlo by se zdát, že čerství letošní padesátníci Andreas „Gerre“ Geremia a Frank Thorwarth spolu se svými o fous mladšími kumpány Andreasem Gutjahrem a Olaf Zisselem hodlají při příležitosti pětatřiceti let trvání jejich společného dítka TANKARD (mimochodem...
Na výročním jarním turné ARAKAINu v rámci „XXXV Double Tour“ rozehřávali přítomné při prvním, akustickém večeru, a byli vskutku příjemným překvapením pro všechny ty...
Příběh SYSTEM OF A DOWN je věru podobný pohádce o Popelce. Začínali s málem, aby po rozlousknutí oříšků s Rickem Rubinem, jeho American Recordings a svým vlastním druhým řadovým albem „Toxicity“ (2001) vykvetli do krásy světových hvězd...
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.