DEBUSTROL - Třicet let na „svým trůnu“ (1/2)
Když se v Česku řekne thrash metal, jedním dechem se určitě dodá i DEBUSTROL. Kapela, která jako jedna ze „zakládajících“ formovala úsvit domácích metalových dějin...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se v Česku řekne thrash metal, jedním dechem se určitě dodá i DEBUSTROL. Kapela, která jako jedna ze „zakládajících“ formovala úsvit domácích metalových dějin...
Když se Bruno s Pegasem před nějakými šesti lety vrátili na scénu, byla to samozřejmě událost jako hrom. KRABATHOR byl tou dobou dávno u ledu a Česku tak nějak stále chyběl někdo...
Tak jsme se jí přece dočkali. Rebelie rebelů, která se bůhvíproč jmenuje tak, jak se jmenuje, která se pod tíhou dvou „navolňovacích“ ípíček v jednu chvíli zdála být téměř v nedohlednu...
Sychravý a deštivý předvečer výročí sametové revoluce přímo povolával do tepla rockového klubu a jelikož následující den měl v kalendáři značku státního svátku...
Možná se ještě najdou pamětníci vydání prvního alba berounské skupiny ATOMIC „Nuclear Thrash“, byť moc jich asi nebude... i když. Metal byl v roce 1991 v Československu v kurzu a tak oficiální nahrávky pod velkými labely skutečně vydávaly mnohé skupiny...
Brněnská legenda těžkého kovu TITANIC vydala nedávno velmi povedené živé album s prozaickým názvem „Metalovej svátek živě“ a jako správný metalový umělec vyrazila záhy na domácí turné...
Název „Československé Tour 2016“, který si ke své aktuální sérii koncertů zvolili čelní představitelé českého metalu DEBUSTROL a HYPNOS...
Tak přece jen. Přece jen se nám ten starý dobrý Rolf vrátil jako kapitán. Po dvou albech, s nimiž porušil své někdejší předsevzetí uložit RUNNING WILD k ledu („Shadowmaker“ z 2012 a „Resilient“ z 2013)...
Aktuální dění v táboře brněnského TITANICu připomíná události, které už se spíše měly kdysi (a chce se říci i povinně) odehrát. Živě perfektně šlapající skupina vydává skvělé koncertní album...
Mělo mě to nejspíš varovat, když jsem si četl dosavadní rozhovory, které vedli zástupci Metalopole s hochy ze SIX DEGREES OF SEPARATION, že to nebude úplně nejrozumnější...
Po drobném rozčarování, které mne doprovodilo u poslechu minulého alba „The Hike & Other Laments“, jsou jihomoravští SIX DEGREES OF SEPARATION po třech létech nahrávací pauzy zpět a já musím s radostí konstatovat...
Čtyřiatřicet let existence, již jedenáctý rok ve stabilním složení Toužimský – Urban – Mach – Kub – Doksanský a k tomu šestnáct studiových alb, tedy nemýlím-li se (protože tohle číslo je už poměrně komplikované správně vypočítat).
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!