Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud chováte IRON MAIDEN v srdci, museli jste tam být. A pokud jste tam byli, pak jen jistě potvrdíte má slova o tom, že to celé bylo jako vyndat rodinné zlato z dobře ukryté pokladničky a celý večer jej leštit...
Byl to ten slavný den, kdy k nám přijeli BLACK SABBATH. Naposledy. Tohle jediné slovíčko, dodané jen velmi nenápadně, má však ten nejultimátnější význam...
Přivézt do Plzně NIGHTWISH, to bylo vskutku povýšení místního metalového svátku ne o jednu, ale hned o dvě důstojnické hodnosti. Metalfest tak v mých očích definitivně povýšil mezi čtyři nejvýznačnější domácí těžcekovová dostaveníčka (dále samozřejmě počítám Brutal Assault...
Podzimní turné obrozeného CITRONu skončilo sukcesem, který možná ne úplně všichni očekávali, a tak bylo jasné, že další novinky ve stáji Radima Pařízka na sebe nenechají dlouho čekat.
Nejslavnější z rockových kapel světa dorazila v rámci turné „Rock Or Bust“ nakonec i do Prahy. A byť v poněkud jiném složení, než na jaké si většina fanoušků před nějakým půl rokem při koupi ne zrovna levných vstupenek předplatila...
Muž, který zpíval u IRON MAIDEN. Existují pouze tři lidé, kteří se takto mohou titulovat. Paul Di´Anno, Bruce Dickinson a Blaze Bayley. A zatímco první z jmenovaných už jen utápí svoji někdejší slávu ve směšných revivalových pokusech...
Čtvrté album pod hlavičkou BLAZE BAYLEY vydává letos třiapadesátiletý britský umělec v situaci, kdy se stal jakýmsi koloritem toho nejoddanějšího dělníka heavy metalu.
Pojmenovat si kapelu TRAUTENBERK, to věru nevěští na první pohled nic moc extra domyšleného. Jak ale dokazuje šestice muzikantů z klatovského podhůří Šumavy...
Klatovské sranda metalisty s poměrně vypečeným názvem TRAUTENBERK ještě donedávna, troufám si říci, mnoho našinců neznalo. S příchodem jejich druhého řádného alba „Himlhergotdonrvetr“...
Maďarští WISDOM jsou tělem i duší písničkáři, což jim, jakožto power/speed metalistům, jde jednoznačně k duhu. Obzvláště, když se nijak netají tím, že podle nich v heavy metalu již bylo řečeno vše podstatné a těm...
Je to osvědčený trik, který vám s vysokou pravděpodobností zajistí plné koncertní sály. Tohle turné je poslední, nikdy víc už živě hrát nebudeme, takže jestli nás chcete vidět...
O Vlastovi Henychovi, potažmo jeho skupině HENYCH 666, není poslední dobou příliš slyšet. Co se nahrávek týče, hoši vlastně začali a skončili zároveň (tedy až do dnešních dní) s debutovým EP „Psychonaut“ v roce 2011 a od té doby jen občas živě vystoupí na koncertech...
Když druhé řadové album projektu, respektive už vlastně regulérní kapely AVATARIUM „The Girls With The Raven Mask“ vycházelo v říjnu loňského roku, vypadalo to...
Návrat Ládi Křížka na čele CITRONu na koncertní pódia, to je vskutku jedna z nejdůležitějších letošních tuzemských událostí na heavymetalové scéně. Jak totiž ukázala poslední zastávka podzimního „Rebelie rebelů Radegast Tour 2015“...
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
