Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ačkoliv to tak zprvu nevypadalo, dovedl mě nakonec poslech „Formulæ“ alias nejnovějšího studiového počinu MASTER´S HAMMER až k oslavným ódám na originálnost a mimořádný hudební potenciál obsahu jeho drážek (v této souvislosti se mimochodem připomíná...
Album „Formulæ“ je už čtvrtým řadovým počinem od slavného návratu kapely v roce 2009 a je zjevné, že její diskografie tím pádem utěšeně narůstá. To může být důsledkem prakticky jen dvou skutečností: buď se Mistrovo kladivo nechalo strhnout vesměs pozitivními ohlasy ze všech stran na zejména první dvě ze vzpomínaných nahrávek (tedy „Mantras“ a „Vracejte konce na místo“) a nahrává proto hlava nehlava...
Pokud chováte IRON MAIDEN v srdci, museli jste tam být. A pokud jste tam byli, pak jen jistě potvrdíte má slova o tom, že to celé bylo jako vyndat rodinné zlato z dobře ukryté pokladničky a celý večer jej leštit...
Byl to ten slavný den, kdy k nám přijeli BLACK SABBATH. Naposledy. Tohle jediné slovíčko, dodané jen velmi nenápadně, má však ten nejultimátnější význam...
Přivézt do Plzně NIGHTWISH, to bylo vskutku povýšení místního metalového svátku ne o jednu, ale hned o dvě důstojnické hodnosti. Metalfest tak v mých očích definitivně povýšil mezi čtyři nejvýznačnější domácí těžcekovová dostaveníčka (dále samozřejmě počítám Brutal Assault...
Podzimní turné obrozeného CITRONu skončilo sukcesem, který možná ne úplně všichni očekávali, a tak bylo jasné, že další novinky ve stáji Radima Pařízka na sebe nenechají dlouho čekat.
Nejslavnější z rockových kapel světa dorazila v rámci turné „Rock Or Bust“ nakonec i do Prahy. A byť v poněkud jiném složení, než na jaké si většina fanoušků před nějakým půl rokem při koupi ne zrovna levných vstupenek předplatila...
Muž, který zpíval u IRON MAIDEN. Existují pouze tři lidé, kteří se takto mohou titulovat. Paul Di´Anno, Bruce Dickinson a Blaze Bayley. A zatímco první z jmenovaných už jen utápí svoji někdejší slávu ve směšných revivalových pokusech...
Čtvrté album pod hlavičkou BLAZE BAYLEY vydává letos třiapadesátiletý britský umělec v situaci, kdy se stal jakýmsi koloritem toho nejoddanějšího dělníka heavy metalu.
Pojmenovat si kapelu TRAUTENBERK, to věru nevěští na první pohled nic moc extra domyšleného. Jak ale dokazuje šestice muzikantů z klatovského podhůří Šumavy...
Klatovské sranda metalisty s poměrně vypečeným názvem TRAUTENBERK ještě donedávna, troufám si říci, mnoho našinců neznalo. S příchodem jejich druhého řádného alba „Himlhergotdonrvetr“...
Maďarští WISDOM jsou tělem i duší písničkáři, což jim, jakožto power/speed metalistům, jde jednoznačně k duhu. Obzvláště, když se nijak netají tím, že podle nich v heavy metalu již bylo řečeno vše podstatné a těm...
Je to osvědčený trik, který vám s vysokou pravděpodobností zajistí plné koncertní sály. Tohle turné je poslední, nikdy víc už živě hrát nebudeme, takže jestli nás chcete vidět...
O Vlastovi Henychovi, potažmo jeho skupině HENYCH 666, není poslední dobou příliš slyšet. Co se nahrávek týče, hoši vlastně začali a skončili zároveň (tedy až do dnešních dní) s debutovým EP „Psychonaut“ v roce 2011 a od té doby jen občas živě vystoupí na koncertech...
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
