THERION, SATRA - Praha, MeetFactory - 15. března 2024
Přiznávám hned v úvodu bez mučení, že na tenhle koncert mě víc než cokoliv jiného přivedla především nostalgie.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přiznávám hned v úvodu bez mučení, že na tenhle koncert mě víc než cokoliv jiného přivedla především nostalgie.
V soboru 24. února 2024 to bylo přesně třicet let, co vyšlo debutové album britských blackmetalových legend CRADLE OF FILTH „The Principle Of Evil Made Flesh“...
Vzpomínání a rekapitulace jsou bezpochyby častými a vděčnými tématy článků nejen na Metalopolis. Častými a ještě častějšími...
Poplašné zprávy, které vířily éterem před konáním šestadvacátého ročníku dnes už regulérně jednoho z nejdůležitějších světových metalových festivalů Brutal Assault...
Spálenopoříčské předprázdninové metalové dostaveníčko se již pevně zakořenilo na festivalové mapě České republiky a jeho pořadatelé na to letošním...
Do Prahy dorazila v červnu 2023 PANTERA a byl to ve všech směrech unikátní zážitek. Nejenže to shodou okolností trvalo téměř rovné čtvrtstoletí...
Chodit na koncerty IRON MAIDEN je v podstatě firemní kultura. Firemní kultura firmy heavy metal, založené v osmdesátých létech minulého století.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.