CITRON - Rebelie Vol. 1 (EP)
Držím v rukou první výsledek nové spolupráce v řadách legendárního tuzemského CITRONu a nemohu se ubránit drobnému zklamání. Ne ovšem z jeho obsahu, ale z toho...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Události z letošního srpna, které tolik zvířily vody v do té doby poměrně poklidně plynoucí citronovské existenci, jistě nenechaly v klidu nikoho, kdo měl kdy kapelu v oblibě.
Den, kdy do Plzně zavítali slovutní DEEP PURPLE, bude jistě zaznamenán v městské kronice zlatým písmem, tím spíš...
Uplynuly čtyři roky od vydání znamenitého zápisu „Blood Of The Saints“, dva roky od vydání jeho následovníka a velmi slušné nahrávky v jednom „Preachers Of The Night“ a POWERWOLF znovu vydávají studiové album.
Jak se pozná heavymetalová legenda v praxi? Inu, nejen, že si vystačí prakticky sama ve velmi slušně zaplněné největší sportovní hale v zemi, že plnohodnotně vystoupí navzdory tomu...
Jestli někde existuje nějaká vyšší moc, která rozhoduje o tom, jak tomu kterému festivalu „nadělí“, pak letos již tradičnímu plzeňskému Metalfestu skutečně navýsost přála.
Původně jsem zamýšlel při příležitosti obsáhlého profilového článku, který se podrobněji zabývá takovou domácí veličinou, jakou TÖRR nepochybně byl a je...
TÖRR jsme posledně opustili ve chvíli, kdy se v původní, nejslavnější sestavě definitivně vypořádal na „nultém“ albu „Kladivo na čarodějnice“ s minulostí a zdálo se...
Je to málem neuvěřitelné, ale letos je tomu již 25 let, co vyšlo album „Armageddon“, alias první třešnička na pekelném dortu příběhu TÖRRu, jedné z největších a nejkultovnějších českých metalových kapel.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.