Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Album „Past na Davida Kleinera“ katapultovalo koncem loňského roku klatovskou čtveřici ASMODEUS oprávněně až do těch nejvyšších pater bilančních žebříčků a hudebních soutěží za loňský rok (v té nejdůležitější...
Uběhly čtyři dlouhé roky, během nichž se stačil blýsknout třeba skvělým představením na loňském Brutal Assaultu, a příběh černého hadího jedu opět vystupuje do popředí...
Fakt, že „Rebel Against Me“ je teprve druhou dlouhohrající řadovou nahrávkou CRUADALACH, kteří svou existenci datují od roku 2008...
Téměř přesně na den po dvou létech se v Praze opět představil festival „Hellenic Darkness“, který měl uvést to nejlepší z temného řeckého metalu, a znovu jej korunovali slavní ROTTING CHRIST.
K rozhovoru se dvěma třetinami plzeňské ZNOUZECTNOSTI se vracíme v kritickém okamžiku, kdy se řeší jejich příslušnost k punkové scéně. Jak to asi dopadne?
Plzeňská ZNOUZECTNOST je na naší scéně bez nejmenším pochyb již dlouhá léta pojem, byť to tak z některých úhlů pohledu nemusí vypadat, jak se ostatně níže také dočtete.
Temná aura anglosaské divočiny, která vždy z PRIMORDIAL vyzařovala, zdá se, jeví jisté náznaky vyčerpání. Ne, nechci zde irskou hvězdu světové pagan/blackmetalové scény strhávat či jinak proklínat za to...
Když se rozhádají staří přátelé, nikdy z toho nekouká nic dobrého. Tak jako v případě klasiků švédské deathmetalové scény ENTOMBED, kteří se ještě na podzim předloňského roku mohli těšit z čerstvého podpisu smlouvy s Century Media a finálního nakročení k vydání nového alba „Back To The Front“.
Oč méně bylo o klatovských ASMODEUS slyšet v posledních třech létech, o to hlasitěji nyní jejich jméno burácí na domácí scéně. Nové album „Past na Davida Kleinera“...
Osm let o sobě nedali západočeši ASMODEUS vědět na žádné nové studiové nahrávce. Osm dlouhých let, během nichž se dokonce kapela na chvíli ocitla ve stázi či...
Propagační předmluva vydávající společnosti praví, že za vznikem německého „super“ tria PANZER stojí dnes již bývalý bubeník ACCEPT Stefan Schwarzmann...
Netuším přesně, nakolik je Dani Filth vytížen v mateřských CRADLE OF FILTH či jak mocný pociťuje autorský přetlak, každopádně zpráva o jeho naskočení do lokální ipswichské kapely DEVILMENT mě před nedávnem celkem zaskočila.
Rodinné prostředí pražského klubu Modrá vopice je vskutku neopakovatelné. A tím spíš neopakovatelnější...
Pořídit si tři předkapely, to je záležitost vskutku hodná pečlivého plánování časového harmonogramu koncertu.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
