AVATAR - Hail The Apocalypse
Když si člověk do vyhledávače na metal-archives.com zadá název „avatar“, vyskočí na něj hned šestnáct kapel z nejrůznějších koutů světa. Z toho je patrné...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
METALLICA hraje po celém světě a tudíž i v Praze poslední dobou poměrně často. Tak často, že už jí to samotné nejspíš přišlo podezřelé, takže se zamyslela nad tím...
Předpověď přeprodukovaného průšvihu poté, co ruská ARKONA s albem „Goi, Rode, Goi!“ přesedlala k relativně velké nahrávací společnosti, jsem sice nikdy nahlas nevyslovil...
Spálenopoříčský Basifirefest už má své pevné místo na mapě tuzemských letních festivalů a jeho dvanáctý ročník přesně ukázal proč. Tradiční středně velký areál...
Ten okamžik by se dal klidně označit metalovým přestupem doposud uplynulého roku 2014. Když se totiž z čela hvězdných ARCH ENEMY do managementského zákulisí stáhla letitá zpěvačka a maskotka v jednom Angela Gossow a nahradila jí Alissa White-Gluz...
Čas. Není sice ničím, co by člověk kolem sebe nemohl nerušeně pozorovat prakticky kdykoliv a kdekoliv, ale jsou okamžiky, kdy jeho podstata vynikne tak nějak víc než kdy jindy.
Do posledního místečka naplněný koncertní sál, bohatý výběr „merchandisingu“ v přísálí a údaj o 880,- Kč na vstupence, to všechno by člověk asi jen těžko čekal od kapely...
Zpráva o (příležitostném) reunionu KRABATHORu na festivalu Brutal Assault jistě nemohla nechat chladným nikoho z příznivců téhle kapely, co jich jen české a širé světové kotliny skrývají.
Příběh KRABATHORu, jedné z nejznámějších tuzemských metalových smeček, jakoby zůstal nedokončený, byť kapela již dobrých deset let neexistuje. Rozhádání ústřední dvojice Christophera a Bruna...
Po létech „slušného pochrupování“ je najednou na palubě tuzemského TITANICu živo, až oči přecházejí. Oživení poslední klasické sestavy, koncertování a vznik nové řadové nahrávky po téměř dvou desetiletích.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!