BLAZON STONE - Return To Port Royal
Situace, do které Rolf Kasparek přivedl své RUNNING WILD, jistě není šťastná. Po několika letech hibernace a dokonce oficiálně deklarovaného rozpadu je sice vrátil zpět k životu...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když na podzim loňského roku maďarští WISDOM předskakovali POWERWOLF, sklidili se svým setem sukces, jaký jsem u první předkapely už dlouho neviděl, jestli tedy vůbec někdy.
Brzy to bude již dvanáct let, co Chuck Schuldiner opustil tento svět. Nijak zásadních dvanáct let z hlediska vesmírného všehomíra, ovšem řádně dlouhých dvanáct let z pohledu toho...
Většina toho, co se od podivného wackenského léta v roce 2009 napsalo o RUNNING WILD, je, bohužel, pravda. Kapitán Kasparek udělal ze jména, které až do poslední možné chvíle prezentovalo hrdou heavymetalovou kapelu s dlouhou tradicí a zvukem jako hrom...
Nostalgie je kolikrát mocná věc. Vyvolává úsměv na tváři, pohlazení na duši a spolu s tím i přirozenu touhu navodit znovu tu kterou dřívější záležitost...
Německo-rumunští vlkodlaci POWERWOLF měli při příležitosti nového alba „Preachers Of The Night“ zahrát v Nové chmelnici. Zájem o jejich vystoupení byl však tak veliký...
Při pohledu na aktuální dění v některých českých velkoměstech měl člověk dojem, že až příliš mnoho lidí stále ještě netuší...
Mnohé komentáře z těch, co jsem zaslechl od pondělního rána v předvečer dalšího vystoupení britské legendy Železné panny v matičce Praze, se shodovaly v jednom.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.