KRUCIPÜSK - Rodinnej diktát
KRUCIPÜSK, to je kapela, která si vždy a za všech okolností vystačí sama. Svérázná, jen málo okoukaná, s přehršlí nápadů v rukávu, jež vysypává zásadně v pravý čas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Počítám, že od vydání „Gods Of War“ se toho u MANOWAR mnoho změnilo. Nemám samozřejmě na mysli narcistickou zálibu kapely ve vydávání nejrůznějších živých záznamů a jiných neřadových navolňovačů peněženek (vzpomeňme...
Fenomenální mysticko-rituální čtveřice INSANIA si připomíná (záměrně neříkám „slaví“, protože s tím by nejspíš Poly zásadně nesouhlasil) pětadvacátý rok své hudební revolty a hrdého prznění metalu.
Živě si vzpomínám na vysílání kteréhosi dílu kdysi velmi oblíbeného hudebního pořadu televizní stanice MTV „Headbanger´s Ball“, v němž jsem někdy v roce 1992 poprvé shlédnul klip ke skladbě „Dark Age“ polských VADER.
Druhé pokračování historek z dávných římských dějin, podávaných znovu na pořádném ocelovém podnosu EX DEO, jakoby symbolicky zrcadlilo rozdíl mezi Římem v dobách Romulových a v dobách Caligulových.
Šest let po poněkud nečekaném rozchodu se všichni ti, kteří kdy znamenali nejlepší léta PRAŽSKÉHO VÝBĚRU, zase sešli pěkně pohromadě a oslavili to pěticí koncertů v největších domácích halách a jedné na sousedním Slovensku.
Znamenité aktuální album „The Electric Age“ bylo jednoznačnou pozvánkou na živé vystoupení amerických thrashových veteránů OVERKILL, dlouho dopředu slibující nevšední zážitek...
Necelá desetiletka na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, to byly zlaté časy RAGE. Téměř rok co rok nové album a s ním i nová zásoba křišťálově čistého speed metalu v jeho prapůvodní západoněmecké podobě ve skutečně luxusním balení...
Nadstandardní vztah pražských DYMYTRY k domažlickému publiku není žádným zvlástním tajemstvím, takže není divu, že druhý oficiální křest jejich nového alba „Neonarcis“ se odehrál den po křtu pražském také v klubu Death Magnetic v centru Domažlic.
Na plakátech a letáčcích „Fire Walk With Me Tour“ dlouho dopředu avizovaní EINHERJER nakonec nedorazili a škoda v důsledku toho vzniklá měla v konečném účtování nepříjemnější pachuť...
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.