WHITE SKULL - Under This Flag
Federica „Sister“ De Boni má hlas jako zvon. Jako mocný velký zvon, kterým se dodává odvaha a odhánějí nemoci, zlé síly a nepřátelé, jako solidní střední zvon...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ASSESOR (tedy ten o jedno „S“ chudší) v roce 1990 vypálil rybník mnohým zavedenějším domácím metalovým jménům. Když totiž vyšlo jeho debutové album „Invaze“ (kterému navíc nepředcházela žádná další „oficiální“ demonahrávka)...
Lochotínský amfiteátr jsme minule opustili ve chvíli, kdy jeho pódium, tentokráte znatelně posunuté do vzdálenější strany od vchodu (díky vlevo postavenému promítacímu plátnu...
Symbolizovat jedním slovem třetí ročník domácího metalového festivalu s tím nejvýstižnějším názvem, který si jen lze představit, nejspíš nebude nic obtížného.
Pára stoupající v mrazivém jitru od úst horkokrevné smečky barbarů navlečených do kožešin a obtěžkaných dvouručními meči a těžkými řemdihy, zatuchlá tíha visící ve vzduchu ztmavlém od korun ve větru se pohybujících lesních velikánů a dokonale organizovaná a neodvratná smrt...
ARAKAIN slaví třicet let existence a to pochopitelně Aleš Brichta nemohl nechat být jen tak, už jenom proto, že on stále zkrátka je jedním ze synonymů české kovové legendy.
Poslední výlisek z dílny bratří Greywolfů a jejich POWERWOLF slaví již nějaký ten pátek úspěchy nejen v rodném Německu a je nutno říct, že poprávu. V časech...
ELUVEITIE jsou zpět a pozná se to naprosto přesně v první sekundě poté, co dozní úvodní mluvené intro „Prologue“. Poměrně unikátní zvuk a „příchuť“, prozrazující tuhle švýcarskou death/folkovou osmičku skutečně bleskurychle...
„I´m Standing Up And Going Past The PointThat I Thought Was The Furthest I Could GoYou Never Know How Tough You AreUntil Your Life Is Hard And That Is When You Know“ („One More Step“) Blaze Bayley se změnil...
Věru nezvyklý pohled se naskytl všem těm, co v podvečer třiasedmdesátého výročí okupace ČSR zavítali do plzeňského klubu House Of Blues, aby zde byli svědky dalšího tuzemského vystoupení metalového nezmara Blaze Bayleyho.
Severočeských SECRET OF DARKNESS jsem si poprvé všiml na loňském Basinfire Festu ve Spáleném Poříčí. Parta mladých kluků, na které při nástupu na pódium nebylo moc poznat...
Výkladní skříň melodického deathmetalu severského střihu, plná položek jako DARK TRANQUILLITY, IN FLAMES či AT THE GATES, je již od dob počátků své existence natolik lákavou a nepřehlédnutelnou studnicí metalové inspirace...
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.