VENOM - Fallen Angels
Nové album VENOM, to je v jedenáctém roce nového tisíciletí příběh podobný tomu českému v podání TÖRRu. Také u nich zůstal po předlouhé historii, sestavových rošádách a reunionech jen jeden ojedinělý člen původní sestavy...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nové album VENOM, to je v jedenáctém roce nového tisíciletí příběh podobný tomu českému v podání TÖRRu. Také u nich zůstal po předlouhé historii, sestavových rošádách a reunionech jen jeden ojedinělý člen původní sestavy...
Nejsem si tím úplně jist, ale mám za to, že někde hluboko v podvědomí nosím vzpomínku na to, jak Vlasta Henych, ještě jako plnohodnotný člen TÖRR, ve vlastně ne tak úplně nedávné době kdesi na koncertě uvedl...
Když WITHIN TEMPTATION zkraje letošního roku vydávali „The Unforgiving“, svým perfekcionismem si mimo jiné chtěli dozajista říci i o ještě větší kousek ze showbyznysového koláče.
Neznalost literární předlohy nemusí být vždy na škodu věci, to je téměř jisté. Ba dokonce naopak. Alespoň tedy mnohé dojmy z první řady jednoho z posledních seriálů z chvalně známé produkce HBO „Hra o trůny“ o tom člověka horlivě přesvědčují.
Alespoň dočasná stabilizace ALESTORM na popředí scény dnešního klasického metalového všehomíra byla po veleúspěšném debutu „Captain´s Morgan Revenge“ a následném neúnavném koncertování nejspíš věcí celkem samozřejmou.
Když se na vás a váš letní festival počasí (ne)vyspí, může to znamenat skutečnou pohromu. Pořadatelé devátého ročníku Basinfire Festu ve Spáleném Poříčí jistě doufali...
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.