Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Výkladní skříň melodického deathmetalu severského střihu, plná položek jako DARK TRANQUILLITY, IN FLAMES či AT THE GATES, je již od dob počátků své existence natolik lákavou a nepřehlédnutelnou studnicí metalové inspirace...
Výrazná osobnost tuzemského undergroundu, kytarista a zpěvák, který zásadním způsobem ovlivnil dnešní pohled na archiv toho nejlepšího, co po sobě zanechaly (případně stále zanechávají...
Nové album VENOM, to je v jedenáctém roce nového tisíciletí příběh podobný tomu českému v podání TÖRRu. Také u nich zůstal po předlouhé historii, sestavových rošádách a reunionech jen jeden ojedinělý člen původní sestavy...
Nejsem si tím úplně jist, ale mám za to, že někde hluboko v podvědomí nosím vzpomínku na to, jak Vlasta Henych, ještě jako plnohodnotný člen TÖRR, ve vlastně ne tak úplně nedávné době kdesi na koncertě uvedl...
ARKONA se veze na vlně zájmu a na jejích momentálních aktivitách je to samozřejmě poznat. Do tohoto obrázku sympaticky a přesně zároveň zapadá i její šesté řadové album „Slovo“...
Zní to vlastně jako něco mezi pohádkou a poučkou o pachatelích, kteří se vracejí na místo činu. Mezi léty 1986 a 1988 přeskupil americký kytarista Mark Reale svou celoživotní vášeň RIOT...
Výběr nového zpěváka pro výroční desáté řadové album floridské heavy/power metalové legendy ICED EARTH by mohl do jisté míry připomínat jakousi znouzectnost.
Zapeklité jsou cesty doom metalového páně, zvláště pak od doby, co dozněl prvotní boom chmurných písní ze shnilého chrámu záhuby. Jeden tak může mít lehce pocit...
Když WITHIN TEMPTATION zkraje letošního roku vydávali „The Unforgiving“, svým perfekcionismem si mimo jiné chtěli dozajista říci i o ještě větší kousek ze showbyznysového koláče.
Neznalost literární předlohy nemusí být vždy na škodu věci, to je téměř jisté. Ba dokonce naopak. Alespoň tedy mnohé dojmy z první řady jednoho z posledních seriálů z chvalně známé produkce HBO „Hra o trůny“ o tom člověka horlivě přesvědčují.
Mlhavý jako prapůvodní podstata všeho na Zemi, zachmuřený jako úsvit dávnověku, v němž se zrodil člověk se všemi svými špatnostmi, a také odvahu do žil nalévající v okamžiku...
Třicet let je myslím dost dlouhá doba na to, aby se nad ní jen tak mávlo rukou. Možná i Rolf Kasparek (a tím pádem i samotní RUNNING WILD) si to myslí...
Alespoň dočasná stabilizace ALESTORM na popředí scény dnešního klasického metalového všehomíra byla po veleúspěšném debutu „Captain´s Morgan Revenge“ a následném neúnavném koncertování nejspíš věcí celkem samozřejmou.
Nový pojem na naší těžkotonážní hudební scéně je výsledkem známé a povedené taškařice, jenž se odehrála v řadách legendárního TÖRRu někdy v létě loňského roku.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
