CANDLEMASS - Live
Jsou živé záznamy koncertů rockových a metalových, nad jejichž nesmrtelností a všeobecným významem se shodnou snad úplně všichni. Pak jsou ale také živé záznamy...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se na vás a váš letní festival počasí (ne)vyspí, může to znamenat skutečnou pohromu. Pořadatelé devátého ročníku Basinfire Festu ve Spáleném Poříčí jistě doufali...
„Ještě tak dva tři kroky z (deathmetalového) kolbiště tímhle směrem a ARCH ENEMY budou hrát heavy metal. Ale moc pěknej heavy metal.“ pravil kdysi kolega Louža ve svém druhém recenzentském pohledu na album „Doomsday Machine“ a zase jednou měl pravdu.
V těchto dnech vychází poslední (tedy možná, jak se dočtete níže) sbohem a šáteček z dílny RUNNING WILD, DVD „The Final Jolly Roger“ s nahrávkou posledního vystoupení skupiny na Wacken Open Air 2009.
Spirála úspěchu, po které se talentovaní Američané QUEENSRŸCHE nezadržitelně šplhali již od eponymního EP z roku 1983, se s jejich třetím řadovým albem začala pozvolna měnit v pohodlnou nakloněnou rovinku...
Po důkladném rozboru pátečního absolutního sukcesu znovuzrozených ACCEPT a drobnostech z úvodního sobotního dění, po nichž už to zkrátka chtělo přestávku jako hrom...
Pohled do řad návštěvníků druhého ročníku kolujícího mezinárodního festivalu „Metalfest Open Air“ na plzeňském Lochotíně dával tušit, že ročník minulý (tedy ten úplně historicky první) po sobě zanechal především pozitivní dojmy.
Hlavní záměr byl, alespoň tedy v mém případě, zcela jasný. Shlédnout živé vystoupení živoucích illinoiských grind – death metalových legend MACABRE, jež se mělo odehrát při příležitosti propagace jejich nového...
Vhodná příležitost, kterak přezkoumat živé kvality nedávno debutujících odrodilců CALLIBOS M. S. a spolu s tím i pro českou kulturu stále ještě relativně čerstvý pojem vlastního „Hard Rock Café“...
Fakt, že skupina VIDOCK se na domácí scéně netěší úplně nezprofanovanější známosti a naproti tomu nesporné kvality jejího debutového alba, recenzovaného nedávno i na zdejších stránkách...
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není to bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá verze dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.