SEBASTIEN - Tears Of White Roses
Že SEBASTIEN mají ambicí na rozdávání, dokazuje prakticky vše, co se jejich dlouhohrající prvotiny (se skutečně poněkud úchylným názvem, to se na mě tedy nezlobte) týče.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skutečná lekce z časové relativity čekala v poslední listopadový pátek letošního roku na všechny ty, kteří na koncert švédských stars THERION v KC Vltavská dorazili v souladu s údajem uváděným na vstupence...
Podobni ocelovému bumerangu, vrženému nad desetitisícový dav návštěvníků „true“ heavymetalového festivalu, vracejí se nám němečtí GRAVE DIGGER s takřka pravidelnou dvouletou odmlkou s novými a novými alby.
Přiznávám bez důkladné tortury, že sólové počiny Roba Halforda (alias neodmyslitelné vůdčí persóny britských ocelářů JUDAS PRIEST) v mých očích vždy symbolizoval a symbolizuje především projekt FIGHT a jeho nadčasová nahrávka „War Of Words“.
Bronislav Kovařík alias Bruno je určitě člověk, se kterým by si chtěl každý popovídat. Respektive alespoň na mě tak vždycky působil, možná i proto, že byl a je významným představitelem domácího death metalu...
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.