DYMYTRY - Neser!
Alibi, které si pražští DYMYTRY konstruují v textu skladby „Protekční synek“ („ …hrát debilní škváru, aby dav mi rozuměl … psát pitomý texty pro lopaty vylitý...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skutečná lekce z časové relativity čekala v poslední listopadový pátek letošního roku na všechny ty, kteří na koncert švédských stars THERION v KC Vltavská dorazili v souladu s údajem uváděným na vstupence...
Podobni ocelovému bumerangu, vrženému nad desetitisícový dav návštěvníků „true“ heavymetalového festivalu, vracejí se nám němečtí GRAVE DIGGER s takřka pravidelnou dvouletou odmlkou s novými a novými alby.
Přiznávám bez důkladné tortury, že sólové počiny Roba Halforda (alias neodmyslitelné vůdčí persóny britských ocelářů JUDAS PRIEST) v mých očích vždy symbolizoval a symbolizuje především projekt FIGHT a jeho nadčasová nahrávka „War Of Words“.
Bronislav Kovařík alias Bruno je určitě člověk, se kterým by si chtěl každý popovídat. Respektive alespoň na mě tak vždycky působil, možná i proto, že byl a je významným představitelem domácího death metalu...
Doba, z níž vzešlo album „Cross Purposes“, byla pro BLACK SABBATH bezpochyby nesmírně složitá. Poměrně výstižně onu situaci vystihuje dávno zlidovělá replika bodré jihočeské selky Škopkové v podání Heleny Růžičkové...
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.