ACCEPT - Blood Of The Nations
Mají-li heavy metalisté někdy svátek, pak je to zajisté ve chvílích, jako je tahle. Legenda, která je jako jedna z několika nejvíce zasloužilých podepsána pod dospíváním těžkého kovu...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Doba, z níž vzešlo album „Cross Purposes“, byla pro BLACK SABBATH bezpochyby nesmírně složitá. Poměrně výstižně onu situaci vystihuje dávno zlidovělá replika bodré jihočeské selky Škopkové v podání Heleny Růžičkové...
Dosavadní reference o LIVEEVIL (pomiňme dřívější působiště ústřední postavy Petra Staňka, notoricky omílané při každé zmínce o jeho osobě) hovoří jasně: debut „Arctangel“ byl v anketě „Břitva“ vyhlášen debutem roku 2007 a druhé...
Upřímně řečeno, čekal jsem to. Dokonce jsem to čekal daleko dříve, neboť můžeme-li dnes konstatovat neustávající objektivní hlad po kvalitních námětech a zároveň renesanci zájmu o téměř thrillerová vyprávění z dávné minulosti...
Nic na světě se neudělá samo a zadarmo vám dnes už vůbec nikdo nic nedá. Myslím, že je to snad každému jasné, každému zřejmě až na švédské SABATON. Sotvaže se totiž po znamenitém albu „The Art Of War“ (logicky plynoucího z jejich do té doby přirozeného a celkem sympatického hudebního vývoje) mohli začít považovat za mezinárodně trochu slavnější skupinu...
Upřímně bych se podivil, kdyby snad měl někdo FREEDOM CALL zafixované jinde, než v melodických končinách speed metalového království. Lhostejno kde přesně (mnozí teď určitě pomysleli na balancování na jeho okraji...
Všichni ti, kteří si nenechali ujít pražské vystoupení ruské pagan – folkové hvězdičky ARKONA, byli určitě překvapeni, když krátce před osmou večerní (na kterou byl oznámen začátek celém akce) zaregistrovali před „Chmelnicí“ dlouhou frontu...
Sobotní program plzeňského „Metalfest Open Air“ jsme posledně opustili v okamžiku, kdy se po šťavnatém vystoupení švýcarských folkových smrťáků ELUVEITIE schylovalo k výbuchu další pořádné hudební nálože.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!