RIMORTIS - Deset kroků zpět
Deset let na scéně oslavili přednedávnem poděbradští RIMORTIS a krom výročního koncertu k tomu také podnikli symbolických „Deset kroků zpět“. Neboli probrali svou dosavadní kariéru...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poměrně rychlý sled řadových (a většinou také zásadních) nahrávek za sebou ukončili ACCEPT v roce 1986 albem „Russian Roulette“, na jehož obalu se kapela nechala zvěčnit v roli ruských důstojníků...
Do světové extratřídy kdysi jedna z raketově katapultovaných partiček dnes nepochybně musí platit za zručné pragmatiky. THE BLACK DAHLIA MURDER moderně deathující nenápadně vystřídali THE BLACK DAHLIA MURDER poctivě pokračující ve zručné smrtící práci...
Vzrušující vzpomínka na kouzelný debut „The Butcher´s Ballroom“ a jeho až do dnešních dnů přetrvávající účast v mém občas přehrávaném osobním „Top“ žebříčku...
Vůbec nejlépe se prodávající deska skupiny, jíž přes prodejní pulty putovaly více než dva milióny výlisků, a jedna z neslavnějších skladeb v titulku, dodnes v jistém směru jednoznačně definující podstatu ACCEPT.
Původně jsem si na těchto místech chtěl postesknout nad pořádáním koncertu americké legendy W.A.S.P. právě v Retro Music Hall. Zájem o Blackieho a spol.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.