HAMMERFALL - No Sacrifice, No Victory
Laik žasne a odborník se diví. Pozorně poslouchaje sedmé řadové album skalních švédských kováků HAMMERFALL se sám sebe ptám, jestli existují odpovědi alespoň na některé z otázek...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sliby (i ty nahlas nikdy nevyřčené) by se měly plnit alespoň jednou za rok, to je málo platné, a tak jsem byl nucen provětrat tuhle poněkud skomírající kolonku naší metalové polis.
Agilní plzeňská agentura „Šeříkovka“ poslední dobou hojně navazuje na své pořadatelské úspěchy z let minulých, což je moc dobře. Přináší totiž zdravou alternativu všem těm...
S dalším povedeným albem „Perunovo requiem“ se po předlouhých čtyřech letech rozrostla řadová diskografie domácích heavy metalových vytrvalců KRLEŠ, což bylo jasným signálem k rozhovoru s vůdčí persónou severočechů Radkem Sádovským.
Přímo uprostřed výdělku zvoucího loňského předvánočního shonu, tradičně hned po půlnoci na 4. prosince, spatřilo celosvětově tmu světa údajně poslední zamávání příběhům Harryho Pottera...
Nevěděl, jestli jeho ročník jsou taky Husákovy děti, ale zato naprosto přesně věděl, že poprvé slyšel SLAYER v roce 1991 z kazety pochybné značky a ve stejně rozporuplné zvukové kvalitě.
CRADLE OF FILTH se pomalu ale jistě stávají součástí procesu metalové (s odpuštěním) legendarizace. I když to třeba na první pohled není patrné, přece jen jsou jednoznačné symptomy tohoto jevu na Kolébce špíny model 2008 naprosto hmatatelné.
Metalová harmonie, toť asi nejlepší výraz pro stručné shrnutí událostí z nedělního předvečera devadesátého výročí vzniku samostatného Československa v plzeňském KD Šeříková.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!