Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Snad ještě více než kdy jindy jsem byl tentokráte zvědav, jak to dopadne s diváckou účastí. Důvod je nasnadě - DIE APOKALYPTISCHEN REITER podle všeho nejsou z kapel...
Zimní bouře se vrátila do Evropy a do České republiky s sebou již podruhé v relativně krátkém čase přivála i královnu symfonického metalu Tarju Turunen.
Zahlédl jsem vám nedávno v přehledu nově vydávaných alb titulek AXEL RUDI PELL a už bůhví pokolikáté jsem při tom pohledu zažil něco jako déjà-vu.
Tak vám nějak nevím, koho chce vlastně vydavatel tohoto dvojitého DVD oslovit. Pamětníky prezentovaného festivalu z let 2005 a 2006, odkud pochází i veškeré živé záběry?
Možná bude úplně nejlepší, když si to celé shrneme hned na začátku. Dánští ARTILLERY jsou kapelou, která (tak jako mnohé další) prožila své nejlepší časy v osmdesátých létech minulého století...
Tak jako se hurikán, tornádo či jiná podobná varianta apokalypsy po chvílích největšího běsnění roztrhá a rozmělní do malých bouřek, větrů a lijáků, doznalo i původně razantní hudební směřování německých DIE APOKALYPTISCHEN REITER za léta fungování (první vyjížďka téhle jezdecké partičky se konala již v roce 1995) a sedmi řadových albech stejného rozředění.
Jedna věc je, dejme tomu jednou za dekádu, vydat koncertní DVD, kterým zcela určitě potěšíme minimálně všechny naše věrné fanoušky, druhá chrlit podobně zaměřené disky častěji než je zdrávo...
Požehnání, které si s sebou od kolébky odnesli birminghamští buldoci BENEDICTION, nebylo vůbec složité. Budete hrát death metal, pravila jim kovová sudička...
Samozřejmě by asi nebylo úplně dobře, kdyby všechno v tom (minimálně death) metalovém světě bylo tak spolehlivé jako domácí stálice FLESHLESS, ale dovedu si docela dobře představit...
Okamžik, kdy tuzemsko blíže a masověji přičichlo k tvorbě švédských SABATON, by se dal nejspíše vysledovat v souvislosti se třemi českými zastávkami loňského společného turné HELLOWEEN a GAMMA RAY.
Pádná odpověď na první část nešťastného projektu „Saana - Warrior Of Light“ či jednoznačně srozumitelný vzkaz všem těm, kteří Timu Tolkkimu nemohli odpustit zaříznutí STRATOVARIUS...
Už je to poměrně dlouho, co jste si na těchto místech mohli přečíst něco zásadního o HAMMERFALL, ale bude to nejspíš tím, že už je to také poměrně dlouho...
Muž, který by nezemřel ani kdyby ho opustil tisíc a jeden spoluhráč. To je Blaze Bayley, muž, který by nicméně zemřel, kdyby nemohl dělat heavy metal.
Předpovídání budoucnosti, džob starý stejně jako lidstvo samo, bylo odjakživa lákavou a vyhledávanou činností. Předpovídalo se leccos – úroda, lov, války...
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
