PANYCHIDA - Jedeme si dál, jak jsme byli zvyklí (pár slov s Honzou Vaňkem)
Za dva roky starým, v jistém smyslu unikátním albem „Gabreta Aeterna“, plným znamenitého melodického black metalu...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Za dva roky starým, v jistém smyslu unikátním albem „Gabreta Aeterna“, plným znamenitého melodického black metalu...
Covidové časy jsou možná za námi, možná ještě ne, ovšem zůstává faktem, že způsob, jakým se poslední dva roky podepsaly na světě těžkého kovu...
K čemu tak nejlépe přirovnat letošní Brutal Assault? Ta podobnost se vlastně nabízí sama. Ano, známý námořní metalový festival 70.
Ústřední dostaveníčko všech nikoliv extrémních metalistů v České republice má už téměř dvacet let stejnou adresu: Vizovice.
„V Poříčí, v Poříčí, šel metalák na mlíčí, mezi svlačce, mezi svlačce,než příští fest přifrčí...
Co ještě tak napsat o koncertu IRON MAIDEN v roce 2022, kdy už jich oni sami mají na kontě tisíce, všichni už je viděli opakovaně a všichni už také četli nespočet reportů přesně o takových koncertech?
Onoho ospalého odpoledne na Tortuze náhle zafoukal čerstvý mořský vítr. Ze začátku to ještě tak nikdo nevnímal...
Kdyby bylo, čistě teoreticky, možné uspořádat nějakou celonárodní anketu o nejlepší českou heavy/speed metalovou kapelu...
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
Už dlho ma nič takto nerozbilo. Podľa mňa najlepšia draculovina vôbec.
Prvotina řecké gothic metalové kapely. Moderně znějící nahrávka, která nezapře svou inspiraci v hudbě z přelomu tisíciletí. Stylově jsou blízcí o generaci starším PENUMBRA a podobně jako zmínění Francouzi se nenechávají svazovat žánrovými mantinely.
Je divné použit u tak dřevního stylu jako doom metal přídavné jméno futuristický, ale přesně tohle STRATALITH je. Originální projekt z New Yorku balancuje někde mezi progresivní náladovkou, doomem, industriálem a možná i djentem.
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.