Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sluníčko, nakukující trhlinami v oblačném nebi nad Spáleným Poříčím a plzeňští ILL FISH nemilosrdně vytahující ze spacáku poslední spáče, to byl první obrázek...
Festivalový fenomén vládne hudebnímu světu, domácí končiny nevyjímaje. Jinak se sotva dá popsat doslova přeprška hromadných vystoupení kapel nejrůznějšího ražení...
Původně jsem měl ten dojem, že vlastně ani nemohu říct, že by mnou zpráva o dalším odchodu pěveckého samorosta Messiaha Marcoliniho z řad švédských doomařů CANDLEMASS (v rámci očekávání nové desky) nějak významněji zamávala.
Ani nevím, co mě to napadlo, poslechnout si nové album (ne)chvalně známé heavy metalové organizace Uda Dirkschneidera - U.D.O. Když jsem to totiž udělal naposledy...
Jedna, dvě, zombie jde. Sotvaže se nad grindovými tuzemci NEGLIGENT COLLATERAL COLLAPSE završil čerstvý hliněný rov, užuž se z něj vynořila nezdravě bledá ruka a za ní i kompletní pětihlavá zombie s příznačným názvem EARDELETE.
Teoreticky by zde vlastně mohlo stačit, kdybych pouze zkonstatoval, že liberečtí harcovníci KRUCIPÜSK mají na kontě nové, v pořadí již šesté studiové album...
Nedávno jsem zjistil zajímavou věc. Když si totiž člověk na stránkách Metalopole zadal do vyhledávače výraz „Krucipüsk“, věru moc mu toho nevyběhlo. A protože není naprosto žádných pochyb o tom...
„Osamělá a nešťastná, bárka v moři ztracená, stále žije s nadějí, že se blíží k pevnině.“ („Melt Away“) Těžký je úděl romantických duší, melancholicky vzhlížejících k tesklivé černotě hloubavého myšlení...
Neúprosný čas a jeho přirozené a neodmyslitelné spojení s veškerým lidským životem se staly námětem pátého řadového alba ANTHRAX a do jisté míry to bylo opravdu symbolické.
„Welcome To Your Nightmare, You Just Can´t Walk Away, It´s Time For You, To Choose, Your Fate, You Just Can´t Let It Lay, Welcome To Your Nightmare, Your Whole Life´s On The Way“ („A.
Vlastně celkem bohatá historie plzeňských TUDOR (název samozřejmě inspirován anglickou královskou dynastií Tudorovců) sahá až do roku 1987, kdy kapelu zřejmě pod vlivem všeho...
Možná se pletu, ale při pohledu na názvy historických milníků thrash metalu mám takový neodbytný dojem, že mnoho z nich má cosi společného. Ano, „poetika“ těchto názvů je totiž mnohdy natolik charakteristická a určující...
„Jednou jsem zmínil, že miluji svou zemi, ale jsem k smrti vystrašen z její vlády. Nic z toho, co jsem kdy napsal, nebylo pravdivější.“ Touto myšlenkou (která se mimochodem váže k roku 1995 a textu skladby „Goodbye America“ z alba „Still Not Black Enough“) uvádí zlobivý strýček Blackie Lawless již třinácté studiové album žijící americké heavymetalové legendy W.
Ať si kdo chce co chce říká, ať si třeba hromada lidí slzy utírá, ARAKAIN je největší domácí metalovou kapelou, to se zkrátka nedá nic dělat. Omlouvám se za inspiraci téměř zlidovělou hláškou pánů Šimka s Grossmanem...
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
