DEATH - Human
Předem všech úvah a teorií o čtvrtém řadovém albu DEATH, nazvaném krátce „Human“, je nejlepší si rovnou a na rovinu říct to nejdůležitější. Asi těžko se budeme bavit o tom...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když svět v roce 1987 ještě vlastně vůbec netušil, co to znamená „death metal“, když hudební hrátky s největší myslitelnou tvrdostí a rychlostí zůstávaly maximálně u thrashových bran či u archaického black metalu po vzoru VENOM nebo CELTIC FROST...
Švédské THYRFING jsem až doposud měl soukromě zařazené ve škatulce neznámých, nicméně potencionálně (a subjektivně, pochopitelně) „nadějných“ kapel. Příčinou toho bylo jejich živé vystoupení ve Wackenu v roce 2003...
„Nad krajinou rozevlátor,vládne Smrt a terminátor,teskně hučí karburátor,že už není pomoci. Nad mrtvolou rozeklátor, nemá šanci respirátor,nezahřeje radiátor...
Tak tohle se mi vážně líbilo. Ukřižujte si mě na čem chcete (pokud samozřejmě nemáte stejný názor jako já), ale „Keeper Of The Seven Keys - The Legacy“ v živém provedení...
Ten scénář je prakticky pořád stejný. Ne snad že bych se chtěl z ničeho nic tvářit, že jsem objevil osmý div světa a pojmenoval něco, co nebylo zřejmé po prvním poslechu každého ze čtyř posledních řadových alb (počínaje „Land Of The Free“ /1995/) bohaté diskografie skupiny...
Mám ten dojem, že festivalové záležitosti typu Fantasy Metal Festu pořadové číslo 3, jenž se odehrál první zářijovou sobotu v areálu pardubického koupaliště „Cihelna“...
Otázkou pro Portugalce GAEREA je, zda jejich black metal má být vizí osobitě vzletné formy, nebo je to jen teatrální snaha o dramatičnost. Té je totiž na aktuální desce opravdu hodně. A čeho je moc, toho je příliš. Minulá deska se mi zamlouvala více.
Další technický death metal. Povedený debut skupiny, za kterou stojí hudebníci se zkušenostmi, třeba bývalý bubeník FALLUJAH. I díky klavírním partům hodně rozmanité a proměnlivé dílo startuje zajímavou tematickou trilogii. Budu sledovat.
Metalovější souputníci Vesničanů z města Ioanniny se hlásí s nádherně eklektickou metalovou kolekcí, která s chutí kloubí hard rock, heavy metal, stoner a pulzující řecké folkové party. Dominuje bublavá basa, výrazné perkuse a nápadité delší kompozice.
Kto pamätá, že Poly natočil akustickú dosku už v roku 1992? Z toho pohľadu je projekt POLY NOIR ďalšou z odbočiek v kariére polyhistora. "Noir country" s priznanými inšpiráciami a Polyho charakteristickou poetikou (objaví sa aj Joe!) stojí za vypočutie.
Guilty pleasure pokračuje, děcka už jsou skoro dospělá a furt je to fackování baví. Musí, mají to ve smlouvě. Na plac se vrací Silver, zvraty jsou čím dál (tragi)komičtější, ale tvůrci to napětí stále dokážou šponovat. Jak dlouho ještě, proboha?!
Němci nezapřou inspirace od NILE, již název v podobě egyptského boha chaosu k tomu ostatně odkazuje. A tak nám servírují vydatnou porci technicky pojatého a orientálním folklórem kořeněného death metalu. Je to poctivě uklohněné, takže docela lahůdka.
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.