SALAMANDRA - Opus Bohemica
Je to možná těžko představitelné, ale příští rok už to severomoravská SALAMANDRA potáhne tuzemskem pětadvacátý rok.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mnoho vody uteklo od doby, kdy kapela PERSEUS, jinak dítko Miroslava Spilky alias zpěváka kdysi dávno slavných CALIBOS, vydala svůj debut.
Už před více jak dvěma roky slibovali SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY na květen 2020 domácí klubové turné „May(be) Tour“...
Covid – 19 nezmizel dokonce ani díky ruské invazi na Ukrajinu, ale počty jeho nových případů klesly natolik, že už se stalo společensky přijatelné pořádat koncerty v klubech bez omezení kapacity či nošení roušek nebo respirátorů.
V nezměněné sestavě se TWISTED SISTER vřítili do roku 1984, který měl znamenat vrchol jejich pozemské slávy. Však jim také hrálo do karet vlastně úplně všechno: stávali se čím dál tím víc masově oblíbenými (čemuž dozajista nahrávala i prezentace v televizi)...
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
Už dlho ma nič takto nerozbilo. Podľa mňa najlepšia draculovina vôbec.
Prvotina řecké gothic metalové kapely. Moderně znějící nahrávka, která nezapře svou inspiraci v hudbě z přelomu tisíciletí. Stylově jsou blízcí o generaci starším PENUMBRA a podobně jako zmínění Francouzi se nenechávají svazovat žánrovými mantinely.
Je divné použit u tak dřevního stylu jako doom metal přídavné jméno futuristický, ale přesně tohle STRATALITH je. Originální projekt z New Yorku balancuje někde mezi progresivní náladovkou, doomem, industriálem a možná i djentem.
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.