Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Málem neuvěřitelně dlouhé čtyři roky uplynuly od okamžiku, kdy se moravská veličina SALAMANDRA připomněla dlouhohrajícím albovým zápisem „Skarremar“ a zároveň se tak definitivně a nesmazatelně vryla do paměti všem tuzemským (a vlastně nejen jim) vyznavačům rychlého kovu.
Pátý ročník festivalu „Fit Of Rage“, pravidelně konaného v nejzápadnějším koutu naší domoviny, s sebou kromě obvykle bohaté porce té nejextrémnější muziky jakou si lze jen představit...
Píše se rok 2297 pozemského času a někde tam venku ve vesmíru se nepohne ani zrnko kosmického prachu. Všeobjímající přítmí pohlcuje paprsky hvězdného světla...
Jedním z logických důsledků toho, že se ta která literární postava stane celosvětově známou a oblíbenou málem až někam k nepříčetnosti, je i to, že smrt jejího stvořitele (tedy spisovatele) ještě nemusí automaticky znamenat smrt oné postavy.
K totálně efektnímu a naprosto vysávajícímu „prodeji“ současné formy a potence libovolného hudebního tělesa neexistuje určitě jednodušší návod, než vydat „živou“ nahrávku.
Občas se člověku stává, že něco, co mu do určité doby připadalo nanejvýš podivné, je mu náhle nad slunce jasnější. Včetně všech dosud skrytých souvislostí...
Neumím si představit, že by album „Insanity & Genius“, které GAMMA RAY vypustili do světa v roce 1993, tedy dva roky po rozpačitém „Sigh No More“, mohla otevírat symboličtější skladba...
Když se na prahu devadesátých let minulého století rok s rokem sešel, vyrazila Kaiova družina, už definitivně posílená o Dirka Schlächtera (kytara) a Uliho Kusche (bicí...
Myslím, že onen okamžik v roce 1988, kdy se Kai Hansen, jedna z největších legend německé a potažmo také celosvětové speed metalové revoluce, rozhodl opustit řady mateřských HELLOWEEN...
Román „Nezbytné věci“ asi nepatří mezi nejfrekventovanější díla českým čtenářům důvěrně známého autora Stephena Kinga, myšleno tedy minimálně co do užití zápletky a jejího převyprávění...
Když začátkem roku obrovské billboardy u kdejaké silnice hlásaly, že se právě chystá odvysílání největšího seriálu všech dob, celkem dost mě to zarazilo...
Druhé tuzemské vydání známého románu mistra (nejen) hororu Stephena Kinga „Misery“ nabízí zajímavé srovnání zejména pro ty, kterým uniklo vydání první...
Spisovatele Simona R. Greena budou nejspíš čeští čtenáři znát jako duchovního otce příběhů Jestřába a Rybářky, svérázné dvojice městských strážníků v temném...
Dámy a pánové, vítejte v „šou“ zrůdiček a příšer. Co prosím? Vlastně pardon, vítejte v načinčaném zábavním parku krasavců a hezounů, vítejte v barokní nabubřelosti a pompéznosti a vítejte v pomyslné náladě časů Ludvíka XIV.
Lovecraftiánští heraldi otevírají dveře do dalšího studeného a nepřátelského vesmíru, který vás omotá chapadly plíživých riffů a sonickými horami šílenství. Náročný, ale nesmírně povznášející hodinový boj s monstry na pomezí BM, DM a doomu.
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
