Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pátý ročník festivalu „Fit Of Rage“, pravidelně konaného v nejzápadnějším koutu naší domoviny, s sebou kromě obvykle bohaté porce té nejextrémnější muziky jakou si lze jen představit...
Píše se rok 2297 pozemského času a někde tam venku ve vesmíru se nepohne ani zrnko kosmického prachu. Všeobjímající přítmí pohlcuje paprsky hvězdného světla...
Jedním z logických důsledků toho, že se ta která literární postava stane celosvětově známou a oblíbenou málem až někam k nepříčetnosti, je i to, že smrt jejího stvořitele (tedy spisovatele) ještě nemusí automaticky znamenat smrt oné postavy.
K totálně efektnímu a naprosto vysávajícímu „prodeji“ současné formy a potence libovolného hudebního tělesa neexistuje určitě jednodušší návod, než vydat „živou“ nahrávku.
Občas se člověku stává, že něco, co mu do určité doby připadalo nanejvýš podivné, je mu náhle nad slunce jasnější. Včetně všech dosud skrytých souvislostí...
Neumím si představit, že by album „Insanity & Genius“, které GAMMA RAY vypustili do světa v roce 1993, tedy dva roky po rozpačitém „Sigh No More“, mohla otevírat symboličtější skladba...
Když se na prahu devadesátých let minulého století rok s rokem sešel, vyrazila Kaiova družina, už definitivně posílená o Dirka Schlächtera (kytara) a Uliho Kusche (bicí...
Myslím, že onen okamžik v roce 1988, kdy se Kai Hansen, jedna z největších legend německé a potažmo také celosvětové speed metalové revoluce, rozhodl opustit řady mateřských HELLOWEEN...
Román „Nezbytné věci“ asi nepatří mezi nejfrekventovanější díla českým čtenářům důvěrně známého autora Stephena Kinga, myšleno tedy minimálně co do užití zápletky a jejího převyprávění...
Když začátkem roku obrovské billboardy u kdejaké silnice hlásaly, že se právě chystá odvysílání největšího seriálu všech dob, celkem dost mě to zarazilo...
Druhé tuzemské vydání známého románu mistra (nejen) hororu Stephena Kinga „Misery“ nabízí zajímavé srovnání zejména pro ty, kterým uniklo vydání první...
Spisovatele Simona R. Greena budou nejspíš čeští čtenáři znát jako duchovního otce příběhů Jestřába a Rybářky, svérázné dvojice městských strážníků v temném...
Dámy a pánové, vítejte v „šou“ zrůdiček a příšer. Co prosím? Vlastně pardon, vítejte v načinčaném zábavním parku krasavců a hezounů, vítejte v barokní nabubřelosti a pompéznosti a vítejte v pomyslné náladě časů Ludvíka XIV.
Jméno JAM BOY SLIM drtivé většině z vás určitě neřekne skoro nic, ale vězte, že tahle hardcore - crossoverová partička z Domažlic, pokud si udrží svůj zdravý a nezkažený přístup k tak ohmatané věci...
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
