PHOBIA - Get Up And Kill
I když se tento výtvor po zasunutí do přehrávače tváří, že má jen necelých 19 minut, jedná se o dílko veskrze plnohodnotné. Nejenže čítá 17 grindově prošpikovaných uchoprůplachů...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O kvalitě švédského zboží není třeba pochybovat. Sám jsem se stal uctívačem švédské oceli již kolem roku 1990, kdy hudební metalová srdce dobývali ENTOMBED...
S čerty nejsou žerty. Právě toto rčení mě zavedlo na takřka blackmetalový dýchánek, uspořádaný jeden den před všudypřítomným rejem všech rarachů, satanášu...
Poprvé od rekonstrukce královo-polského kulturního stánku se mi naskytla možnost prohlédnout si i jeho vnitřnosti. Je třeba město pochválit, že z této budovy udělalo moderní zařízení.
Potvora počasí už začalo nastavovat svoji drsnější tvář, a tak čekání na vstup do klubu Mír, posunuté na devatenáctou hodinu, kdy už měl koncert vlastně začít...
Pozváním legendárních IRON MAIDEN do České republiky dosáhla pořádající agentura Velryba vrcholného managerského kousku. Prakticky bez většího propagačního snažení v krátké době dokázala vyprodat do posledního místečka zlínský zimní stadion.
Po nedávné živé prezentaci Sušické MORTIFILIE v okrese Domažlice, zareagoval na mou recenzi manager František Březina s cílem přesvědčit mou osobu o hudebních kvalitách jeho souboru a zaslal mi výše uvedené demo.
Po dlouhém období půstu se konečně v západočeském pohraničním teritoriu mohl každý příznivec holdující smrtelného odnoži metalu vydat do jistě svazáckými silami vybudovaného kulturního sálu v malé vísce Starec u Kdyně.
Při psaní seznamu kapel, které se zúčastnily úterního dýchánku v prověřeném Black psu jsem si uvědomil, že Vás budu vlastně mystifikovat. Vzhledem ke školním povinnostem jsem bohužel dorazil do místa konání se značným zpožděním.
Na první samostatné a delší turné srdcem Evropy odrazili ze sluncem zalitého Španělska čtyři krev milující mládenci, doplněni o svůdnou patoložku Anu (HAEMORRHAGE).
V sestavě okleštěné o původně avizované headlinery INCANTATION se stali tahounem turné jejich kontinentální kolegové VILE. V našich luzích a hájích nepříliš známá kalifornská smečka mající na kontě druhé album „Stench of the Deceased“ nazývá svůj styl jako Hyper torturing Blast US brutal death metal.
Snad jen hodně starým rodičům mohlo být nejasné, kam to jejich dítko vlastně jde, když jim radostným hlasem oznamovalo „v neděli vyrážim na Napalm ...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.