PHOBIA - Get Up And Kill
I když se tento výtvor po zasunutí do přehrávače tváří, že má jen necelých 19 minut, jedná se o dílko veskrze plnohodnotné. Nejenže čítá 17 grindově prošpikovaných uchoprůplachů...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O kvalitě švédského zboží není třeba pochybovat. Sám jsem se stal uctívačem švédské oceli již kolem roku 1990, kdy hudební metalová srdce dobývali ENTOMBED...
S čerty nejsou žerty. Právě toto rčení mě zavedlo na takřka blackmetalový dýchánek, uspořádaný jeden den před všudypřítomným rejem všech rarachů, satanášu...
Poprvé od rekonstrukce královo-polského kulturního stánku se mi naskytla možnost prohlédnout si i jeho vnitřnosti. Je třeba město pochválit, že z této budovy udělalo moderní zařízení.
Potvora počasí už začalo nastavovat svoji drsnější tvář, a tak čekání na vstup do klubu Mír, posunuté na devatenáctou hodinu, kdy už měl koncert vlastně začít...
Pozváním legendárních IRON MAIDEN do České republiky dosáhla pořádající agentura Velryba vrcholného managerského kousku. Prakticky bez většího propagačního snažení v krátké době dokázala vyprodat do posledního místečka zlínský zimní stadion.
Po nedávné živé prezentaci Sušické MORTIFILIE v okrese Domažlice, zareagoval na mou recenzi manager František Březina s cílem přesvědčit mou osobu o hudebních kvalitách jeho souboru a zaslal mi výše uvedené demo.
Po dlouhém období půstu se konečně v západočeském pohraničním teritoriu mohl každý příznivec holdující smrtelného odnoži metalu vydat do jistě svazáckými silami vybudovaného kulturního sálu v malé vísce Starec u Kdyně.
Při psaní seznamu kapel, které se zúčastnily úterního dýchánku v prověřeném Black psu jsem si uvědomil, že Vás budu vlastně mystifikovat. Vzhledem ke školním povinnostem jsem bohužel dorazil do místa konání se značným zpožděním.
Na první samostatné a delší turné srdcem Evropy odrazili ze sluncem zalitého Španělska čtyři krev milující mládenci, doplněni o svůdnou patoložku Anu (HAEMORRHAGE).
V sestavě okleštěné o původně avizované headlinery INCANTATION se stali tahounem turné jejich kontinentální kolegové VILE. V našich luzích a hájích nepříliš známá kalifornská smečka mající na kontě druhé album „Stench of the Deceased“ nazývá svůj styl jako Hyper torturing Blast US brutal death metal.
Snad jen hodně starým rodičům mohlo být nejasné, kam to jejich dítko vlastně jde, když jim radostným hlasem oznamovalo „v neděli vyrážim na Napalm ...
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.