ORIGIN - Chaosmos
Hned na úvod je zapotřebí konstatovat, že ORIGIN za svojí kariéru nenatočili lepší desku. A tady bych mohl i skončit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poslední den Fluffu. Před TRUE FIR, kteří ten den začínají, pobíhá čokl a lidí je tu fakt sporadicky.
Do areálu vcházím s prvními tóny liverpoolské blackmetalové trojice DAWN RAY 'D. Black metal na Fluffu?
Poslední článek o Brutal Assaultu 2022. Stejně jako včera se mi daří zastihnout i v pátek první kapelu. Nemohu říct...
Cestou přemýšlím, jak to celé přežiji. Pět dní, v průběhu kterých jste v neustálém shonu, hluku...
Pár dní před Brutal Assaultem se nám podařilo zastihnout relativně nového člena užšího týmu festivalu...
Po dlouhých dvou letech opět na místě činu. Koronavirová situace nám vzala dva Fluffy, a tak zvědavě okukuju novinky v areálu.
Teď mě napadá, že jsem tu na nic nenadával. A nadávání je náš národní sport, takže pojďme ten hrozný obscénní festival plný usměvavých lidí...
Rovnýma nohama do toho. Budí mě sluníčko a ranní podkrkonošská zima. Stíhám konec setu domácí poctivě řinčící crustové bestie SLAVERY.
Velký návrat. Obscene Extreme má opět 3 plné dny a navíc celkem robustní warm-up párty. Tu jsem, tentokráte vynechal...
Letošní ročník by šlo jednoduše pojmenovat jako "Návrat ke kořenům". Obscene Extreme s pořadovým číslem 25 v té velikosti...
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.