Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To, že Marie dělá zin, jsem věděl už celkem dlouho, bohužel mi ho osud nikdy nepřihrál do náruče. Na posledním Brutal Assaultu v roce 2019...
To, že bude nová deska AMENRA jiná než předchozí, bylo jasné už ve chvíli, kdy jsem poprvé slyšel její jméno.
Když už jsem si myslel, že mě tato banda progresivních výlupků nedokáže přesvědčit o tom, že mohou svoji náruč žánrově otevřít ještě šířeji...
Nové album MONO je vedle vydání alba GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR druhá nejvýznamnější událost na postrockové scéně roku 2021.
Na scénu black metalu vtrhli před více jak deseti lety s obrovskou vervou. Jejich první demo je v některých kruzích nedotknutelný klenot stylu otevírající konzervativnímu žánru nové dimenze.
Však já vím že jdu s křížkem po funuse. Tento rozepsaný článek mi tu straší od premiéry filmu.
Nejlépe hodnocený film roku 2021? Vezměte trochu „Matrix“, pozdně osmdesátkové béčko „Jsou mezi námi“...
A máme tu další Marvel. Tentokráte na asijský způsob. Musím se přiznat, že trailery jsem prozíval a tak jsem od nejnovějšího přírůstku do MCU neměl zhola žádná očekávání.
Tvorbu baltimorských zázraků TURNSTILE provází takové malé zemětřesení. Celkem dobře si pamatuji chvíli...
"Zaklínače" tu máme skoro všichni rádi. A tak jakýkoliv filmový pohyb ve světě Andrzeje Sapkowskiho pečlivě sledujeme.
Poslední den na Brutal Assaultech povětšinou patřil trochu obskurnějším kapelám a odvážnějším dramaturgickým kouskům a Josefstadt se této šablony drží.
Den druhý. V deset jsem nastoupený u zásuvky, abych dobil baterky do foťáku a v půl dvanácté stříhám páteční pásku na scéně s domácí progresivní groovy metalovou mašinou MEAN MESSIAH.
Po dvou letech opět v Pevnosti. Zvědavě se rozhlížím kolem. Nikde žádná fronta. Maximálně někde čekají jeden nebo dva lidé.
Tomáši a Martine, moji milí šéfové největšího metalového podniku v Československu, tohle je tak trochu pro vás.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
