Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejlepší žánrová industriální deska minulého roku. Když jsem AUTHOR & PUNISHER kdysi poprvé slyšel...
TICHÉ MÍSTO se u mě dostalo do žebříčku nejlepších hororů roku 2018. Proto jsem napjatě očekával netflixácký BIRD BOX...
Ještě minulá deska jela v kolejích, které si tato sbírka metalových epileptiků vytýčila na počátku své cesty.
A PERFECT CIRCLE po čtrnácti letech přicházejí s materiálem, jehož základy se začaly stavět již před deseti lety. Po prvním poslechu jsem měl chvilkami pocit...
Na počátku roku jsem dělal průvan ve skříních a vypadlo na mě mnoho restů. Jedním z nich je rok staré album SECT, o kterém by byl hřích se nezmínit.
Loňský rok byl výjimečně silný na vynikající domácí klubová alba. MANON MEURT do silného ročníku dodávají velkou dávku romantického kytarového náboženství...
Poslední DAUGHTERS jsou ryzím evangeliem negativních pocitů. Už dlouho jsem neposlouchal nic tak skličujícího. Čtyřčlenná smečka z Providence vám jde...
UŽ JSME DOMA jsem měl vždy za podivíny a dinosaury. Aby také ne, vždyť vznik datují k roku osmdesát pět. Vždy se vymykali tomu...
Je to už více jak rok, co toto album spatřilo světlo světa, já se k němu ale stále vracím a stále mi chybí mít tu o něm pár řádků.
Je to už více jak rok, co toto album spatřilo světlo světa, já se k němu ale stále vracím a stále mi chybí mít tu o něm pár řádků.
Zdá se mi, že baltští TALBOT po těch létech našli správnou cestu ke zvuku. Konečně kapela, která má basáka...
Tohle je jednoznačně nejrozsáhlejší Assasin‘s Creed, jaký spatřil světlo světa. Já vím, zlí jazykové tvrdí...
Vydavatelství Deathwish, producent Kurt Ballou, druhá deska kapely, kterou zakládali členové GAZA. Obal Jacob Bannon. Může tohle vůbec dopadnout špatně?
Máme tu favorita na Oskara. Nový Spider-man zatím sbírá jednu cenu za druhou a je nejjasnějším kandidátem na nejlepší animovaný film roku.
První dvě desky GROZA byly krystalický MGŁA worship. Novinka rovněž nemá k polskému kultu daleko, nicméně už je vidět posun. Materiál je více post, zaoblený, bez problémů vyhovující i posluchačům DER WEG EINER FREIHEIT nebo klidně i HARAKIRI FOR THE SKY.
Debut THE SPIRIT byl z nějakého důvodu považován za DISSECTION worship. Jistě, Němci občas dobře zacitovali, ale to bylo vše. Současný projev kapely působí jako když sloučíte košaté momenty THULCANDRA a STORTREGN s nakadeřenými prog/tech vibes OBSCURA.
Islandská mláďata se nepokrytě inspirují svými idoly a dělají to skvěle. Jejich modlami jsou ALCEST, SÓLSTAFIR a CELESTE. Na debut jde o zvukově i aranžérsky velmi silný materiál jenž je pro mě slibným příslibem do budoucnosti.
Zatím se kloním k pozitivním názorům. Unylost minulých nahrávek se sice úplně nevytratila, ale jestliže to v předchozím případě byla příjemná akademická nuda, tak tentokrát můžeme hovořit o emoční pestrosti a schopnosti vtáhnout alespoň dále pod povrch.
Odpálit hned na úvod největší hitovku na albu samozřejmě vtáhne do dalšího poslechu. Ten nabídne solidní heavy metal amerického střihu, ale takovou pecku jako "Satana" už zde neuslyšíte. O kapánek více mi vyhovovala komplexnější tvář z minulé desky.
Pětice mladíků, co na obalu alba vypadá jako chlapecká kapela z devadesátek, vybublala z islandského podzemí s pozoruhodně vyspělým materiálem. „Múr“ se pohybuje někde na pomezí progresivního metalu, doomu a post-metalu. Výborné album.
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
