Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po famózní sedmičce jsem se opravdu těšil. Měl jsem pocit, že minulým filmem se podařilo sérii oživit tím nejlepším způsobem. Přestal jsem se bát, že Lucasův vesmír je u Disneyho ve špatných rukách.
V posledních dílech Harryho Pottera jsem se už ztrácel. Nepamatoval jsem si, co se dělo před tím, a tak jsem osudy v Bradavicích nějak zvláště neprožíval.
Pankáč a tatér z Vlčího města v Bratislavě se se svou kapelou RATS GET FAT před týdnem vrátil z turné po Malajsii a Indonésii, což nejsou úplně destinace...
V posledních dnech nemohu z uší vyhnat tuhle desku, která mi tam vlezla a tvoří dokonalý soundtrack k podzimu.
Kino je plné gymnazistů, kteří přišli splnit úkol od paní učitelky dějepisu a přede mnou film, který rozděluje kritiky na dva tábory. Zkazky o tom, že jde o příliš zromantizovanou verzi příběhu nepotvrzuji.
Tuto Marvelovku jsem skoro minul. Jedna z vedlejších postav tohoto universa vplula do kin nenápadně, ale o to příjemnější náhodné setkání mě čekalo. Představení nového superhrdiny vlastně nemohlo dopadnout lépe.
Protože chceme ukázat i tady v Plzni jací jsme světoví, opajcli jsme Žižkovskou noc. 15 scén, 80 interpretů z domácí i přespolní scény. No tak jo, Žižkovská noc měla přes 500 interpretů a 60 scén...
Po delší době ve Futuru na koncertě. Vytáhla mě sem soupiska, které dominují Indové ze SKYHARBOR, jenž s sebou mají přivést nového zpěváka, zvědavost nad projektem SITHU AYE...
Stále ještě žiji v tom, že na jakýkoliv film z dílny Tima Burtona se do kina opravdu vyplatí dojít. Knižní předloha k „Sirotčinci slečny Peregrinové pro podivné děti“ je navíc prvotinou spisovatele Ransona Rigge...
Díky fotografování jsem mohl z první řady vidět jak kapelu, tak fanoušky. Když jsem se těmi stovkami a tisíci fotek probíral, přišlo mi zajímavé dávat vedle sebe první řady různých kapel a vlastně jsem se tím dokázal poměrně dlouho skvěle bavit.
Díky fotografování jsem mohl z první řady vidět jak kapelu, tak fanoušky. Když jsem se těmi stovkami a tisíci fotek probíral, přišlo mi zajímavé dávat vedle sebe první řady různých kapel a vlastně jsem se tím dokázal poměrně dlouho skvěle bavit.
Tuhle kapelu bych asi odhodil jako další ze souborů, jež v mých očích dehonestuje posthardcoreový subžánr, jen kdyby mi v některých chvílích tak vřele nepřipomenula některé kapely...
Fakt se to stalo! KAYO DOT přijeli do Plzně! Jsem nadšenej! Večer otevírají brněnští ALPHONES. Plnovousy, basa, mulťák, bicí. Instrumentální strop. Sehranost...
Jakmile je kapela utužena rodinnými vazbami, je to vždycky tak nějak znát. Teď nemám na mysli skvadry jako HANSON nebo KELLY FAMILY...
Brazilská variace na staré desky OPETH. Chtělo by se PIAH MATER osočit za plagiátorství, ale když ono je to sakra dobré. Má to totiž stejné kouzlo jako měli OPETH v dobách "Blackwater Park", hrubou death podstatu, progresivní vláčnost i rockovou hravost.
Zvukovo ma viac bavil hutnejší, špinavší predchádzajúci album, ale tento nový zase ohuruje zlobou a agresivitou. Niet lepšieho štartu do pracovného dňa ako počúvať o strieľaní, vraždení či tretej svetovej. Ice-T je stále veľký frajer.
Už podle ukázky jsem věděl, že to bude dobrý. No a ono je to ještě lepší! Další sveřepé post-punkové retro u mě trefuje cíl s absolutní přesností. Oceňuji tu skvěle vyváženou esenci gotiky, historického nádechu i tvrdšího soundu. A pak ty emoce!
BM od Willowtip. Není to typická žánrovka, ale ani avant/technická záležitost. Blackový střed obohacuje přitažlivá směs post-metalu, melodic death metalu a výpravných, epic/heavy sekvencí. Skvěle vygradovaný závěr první skladby je nutno slyšet vícekrát.
První dvě desky GROZA byly krystalický MGŁA worship. Novinka rovněž nemá k polskému kultu daleko, nicméně už je vidět posun. Materiál je více post, zaoblený, bez problémů vyhovující i posluchačům DER WEG EINER FREIHEIT nebo klidně i HARAKIRI FOR THE SKY.
Debut THE SPIRIT byl z nějakého důvodu považován za DISSECTION worship. Jistě, Němci občas dobře zacitovali, ale to bylo vše. Současný projev kapely působí jako když sloučíte košaté momenty THULCANDRA a STORTREGN s nakadeřenými prog/tech vibes OBSCURA.
Islandská mláďata se nepokrytě inspirují svými idoly a dělají to skvěle. Jejich modlami jsou ALCEST, SÓLSTAFIR a CELESTE. Na debut jde o zvukově i aranžérsky velmi silný materiál jenž je pro mě slibným příslibem do budoucnosti.
