Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Popravdě, po včerejším večeru jsem přemýšlel, že si umyji oči v kyselině. Nakonec jsem usnul a ani jsem neměl sny o autodestrukčních klaunech. Ráno slovy klasika "chčije a chčije".
Tento článek je jen pro starší osmnácti let a jen pro otrlé. Opakuji, jen pro otrlé. Tím myslím hodně otrlé. Hned nultý den byl ryzí inkarnací sousloví Obscene Extreme.
Letošní, již osmnáctý, ročník nejextrémnějšího hudebního festivalu na světě posunul v mnohém svoje hranice. Nejviditelnější to bylo první den, kdy v rámci pokoncertní freakshow vystoupil autodestrukční klaun...
Tak trochu jsem si myslel, že jsem už před dávnou dobou vyrostl z metalových kapel, kde se střídají vokály dle romantické šablony „kráska a zvíře“.
Pražská náplavka je jako činná sopka. Její erupce vyhodila jiskry i do dalších měst a tak začínají ožívat místa u řek i v dalších městech. Krom mé rodné Plzně jsem se o tom nedávno přesvědčil i v Ústí nad Labem...
Rok se s rokem sešel a VLADIMIR 518 se vrátil na náplavku řeky Radbuzy. Minulý rok mu tu podklady pouštěl Sifon z WWW a výsledek byl minimalističtější a o poznání industriálnější...
Už dlouho mě takhle drsně neusadila banda mladých rybízků, kteří se před nedávnem začali holit. To, co začalo kytarovými onaniemi dvou teenagerů...
Nedávno jsem tu se slzou v oku vzpomínal díru, která na domácí scéně zeje po odchodu GOSPEL OF THE FUTURE. Žádný těžkotonážní buldozer mě od jejich dob nerozjezdil tak...
Už jsem to tu psal mockrát a napíšu tu zas. Švédsko a kytara je recept, který málokdy nechutná.
S mosteckými BURNING STEPS jsem se poprvé setkal před šesti lety, kdy hráli mezi paneláky vysokoškolských kolejí někde v Ústí nad Labem. V tom čase to byli trochu neotesaní metalcoreoví kluci...
Osm let, které uplynuly od minulé desky, to už je celkem dlouhá doba. Otázka, jestli kapela za to dobu kapela provedla nějakou velkou změnou nebo se výrazněji posunula...
Nikdy by mě nenapadlo, že tento dvoučlenný výplach uslyším poprvé živě na Brutal Assaultu. Pokud někde, tak jsem doufal v jihočeský žánrový festival Noise Párty...
Tak jsme se dočkali. Nadějní Briti, kteří prozatím do světa chrlili jen singly, EPčka a videoklipy, se konečně rozhoupali k velké desce.
Ještě dnes si pamatuji den, kdy jsem dohrál první Warcraft. Sladkých patnáct let. Byla to první strategie z fantasy světa a já tím byl pohlcen hodně dlouho.
Brazilská variace na staré desky OPETH. Chtělo by se PIAH MATER osočit za plagiátorství, ale když ono je to sakra dobré. Má to totiž stejné kouzlo jako měli OPETH v dobách "Blackwater Park", hrubou death podstatu, progresivní vláčnost i rockovou hravost.
Zvukovo ma viac bavil hutnejší, špinavší predchádzajúci album, ale tento nový zase ohuruje zlobou a agresivitou. Niet lepšieho štartu do pracovného dňa ako počúvať o strieľaní, vraždení či tretej svetovej. Ice-T je stále veľký frajer.
Už podle ukázky jsem věděl, že to bude dobrý. No a ono je to ještě lepší! Další sveřepé post-punkové retro u mě trefuje cíl s absolutní přesností. Oceňuji tu skvěle vyváženou esenci gotiky, historického nádechu i tvrdšího soundu. A pak ty emoce!
BM od Willowtip. Není to typická žánrovka, ale ani avant/technická záležitost. Blackový střed obohacuje přitažlivá směs post-metalu, melodic death metalu a výpravných, epic/heavy sekvencí. Skvěle vygradovaný závěr první skladby je nutno slyšet vícekrát.
První dvě desky GROZA byly krystalický MGŁA worship. Novinka rovněž nemá k polskému kultu daleko, nicméně už je vidět posun. Materiál je více post, zaoblený, bez problémů vyhovující i posluchačům DER WEG EINER FREIHEIT nebo klidně i HARAKIRI FOR THE SKY.
Debut THE SPIRIT byl z nějakého důvodu považován za DISSECTION worship. Jistě, Němci občas dobře zacitovali, ale to bylo vše. Současný projev kapely působí jako když sloučíte košaté momenty THULCANDRA a STORTREGN s nakadeřenými prog/tech vibes OBSCURA.
Islandská mláďata se nepokrytě inspirují svými idoly a dělají to skvěle. Jejich modlami jsou ALCEST, SÓLSTAFIR a CELESTE. Na debut jde o zvukově i aranžérsky velmi silný materiál jenž je pro mě slibným příslibem do budoucnosti.
