COLOURS OF OSTRAVA 2015 - První dojmy, aneb obrázkový průvodce železnými barvami
Po dvou letech jsem zpět. Minulý rok zkřížil mému plánu zajet na Colours posunutý Obscene Extreme, ale letos jsme si to ujít nenechal.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po dvou letech jsem zpět. Minulý rok zkřížil mému plánu zajet na Colours posunutý Obscene Extreme, ale letos jsme si to ujít nenechal.
Noc byla krušná a chladná. Nastává druhý den, který nás už nenechá jen tak oddechnout, protože koncerty začínají již v deset hodin.
Předem upozorňuji, že některé fotografie z Freakshow v tomto reportu mohou být pro slabší povahy drastické. Takže mi pak nepište, že jsem vás nevaroval.
Letos jsem udělal takový pokus. Stopnul jsem si, za jak dlouho od vstupu do areálu festivalu uvidím nějaký zadek, kozy, péro...
Stejně jako minulý rok i tentokráte se na prknech Obscene Extreme prosazovaly ženy a bezprostředně po festivalu jim budeme věnovat pozornost.
Druhý den je něco jinak. Už na první kapele ve vnitřní scéně si všímám černých triček s logem MOTÖRHEAD. Někteří jsou už ve čtyři hodiny řádně posilnění pivem a potácejí se po areálu.
Páteční odpolední slunce praží na bývalé trolejbusové parkoviště, když procházím branou a mířím přímo k hlavní scéně, kde řádí Rakušané GASMAC GILMORE.
Po jedenácti letech zpátky na Rock For People, kterému vévodí jména jako MOTÖRHEAD a GUANO APES. Specialitou tohoto ročníku je to...
CHON jsou čtyři kluci ze San Diega, kteří ve své hudbě nezapřou kalifornskou pohodičku. Surfování, kytary a matematický pidliky-pidliky rock.
(A)VOID Floating Gallery. Kde to, kurník, je? Běhám po náplavce a nestačím se divit. Na každé druhé lodi něco hraje...
Osobnější část rozhovoru, kde se dostaneme ke squatům, uprchlíkům i islámu. Budeme debatovat o současném světě, moci médií i otázce světového řádu. Následně se podíváme na cestování...
Stoner’n‘rollový válec konečně zpátky na Sedmičce! Vrací se sem s novou deskou „Luminiferous“, která tvoří i nosnou páteř celého setu.
Halucinogenní žesťový rituál z londýnského pekla. Temná postmetlová instrumentální bestie, která stojí a padá se sexaofonem a rytmikou. Tyto dva elementy tu spolu opět fungují bravurně a to ostatní méně výrazné křoví kolem celku prospívá.
Najkomplexnejší najambicióznejší album v diskografii kapely. Skvelý zvuk, premyslený koncept, atmosféra, masívne množstvo inštrumentálnych úrovní a rôznych detailov v pestrej fúzii žánrov je však náročné vstrebať. OPETH sú proste späť v najlepšej forme.
Slovenský thrash se v porovnání s tím českým rozhodně nehodlá nechat zahanbit. Ostrý a tvrdý thrash metal, který často koketuje s deathem šetří na inovacích, ale rozhodně ne na nasazení a tempu, které nepolevuje ani na okamžik. Ortodoxně a nekompromisně!
Brazilská variace na staré desky OPETH. Chtělo by se PIAH MATER osočit za plagiátorství, ale když ono je to sakra dobré. Má to totiž stejné kouzlo jako měli OPETH v dobách "Blackwater Park", hrubou death podstatu, progresivní vláčnost i rockovou hravost.
Zvukovo ma viac bavil hutnejší, špinavší predchádzajúci album, ale tento nový zase ohuruje zlobou a agresivitou. Niet lepšieho štartu do pracovného dňa ako počúvať o strieľaní, vraždení či tretej svetovej. Ice-T je stále veľký frajer.
Už podle ukázky jsem věděl, že to bude dobrý. No a ono je to ještě lepší! Další sveřepé post-punkové retro u mě trefuje cíl s absolutní přesností. Oceňuji tu skvěle vyváženou esenci gotiky, historického nádechu i tvrdšího soundu. A pak ty emoce!
BM od Willowtip. Není to typická žánrovka, ale ani avant/technická záležitost. Blackový střed obohacuje přitažlivá směs post-metalu, melodic death metalu a výpravných, epic/heavy sekvencí. Skvěle vygradovaný závěr první skladby je nutno slyšet vícekrát.