BANDIT - Siege Of Self
„Room clearing grindcore” je pro tuhle trojku z Filadelfie vlastně celkem velmi padnoucí označení. Jejich živé koncerty jsou pověstné zběsilostí zpěváka Gena Meyera...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako minulý rok pár dní před Brutal Assaultem si pojďme s Honzou Müllerem projít pár novinek, které nás čekají na největším domácím metalovém festivalu.
Sluníčko mě už v devět hodin poměrně uvařilo, takže je čas zvednou kotvy a přesunout se do areálu. O švýcarské mladé kapele EXORBITANT PRICES MUST DIMINISH jsem psal už vloni...
V pět mě probouzí trutnovská zima, ale dokážu s ní bojovat a nakonec jsem někdy kolem deváté v Kavce na kafi a v altánku za scénou pozoruji ranní cvrkot.
Den druhý a já vstávám skoro půlhodinu před tím, než se na Bojišti začne hrát. Začínají totiž Švédi...
Duševní ozdravovna 2023. Den první. Takový začátek Obscene Extreme nepamatuji. Rozjet festival thrashárnama byl prostě geniální nápad.
Vybírám právě fotodokumentaci pro tento report a zase jsem dojatej, že už je konec. Na fotkách jsem totiž viděl tolik radosti a úsměvů...
Špína hardcoru, punku, rocku i noise-ambientu. Dneska to vezmeme zase tak trochu napříč žánry. Od mladé noise-blues-rockové naděje RED TORCH...
Hardcoreová senzace ZULU v Praze. Kalifornský objev z LA se dostal do povědomí hardcoreových fans hlavně prostřednictvím politických témat a klipů...
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.