BRUTAL ASSAULT 2006 - Svojšice - 10. - 12. srpna 2006 - den třetí
Třetí a poslední den skýtal snad největší koncentraci hvězdných metalových jmen, která kdy na Brutal Assaultu vystoupila. Večerní program se doslova hemžil legendami...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Třetí a poslední den skýtal snad největší koncentraci hvězdných metalových jmen, která kdy na Brutal Assaultu vystoupila. Večerní program se doslova hemžil legendami...
Probuzení do pátku bylo lehce oblačné a obavy z toho, co už v druhý den letošního „brutálu“ s precizně zabordeleným areálem udělají dešťové kapky, byly skutečně na místě.
Tak už po jedenácté nás Shindy a spol. hodlali přivítat na festivalu s názvem Brutal Assault a tentokráte se i přes v minulosti zde vystupující nejedno slavné jméno jednalo o ročník revoluční.
Jedenáctý a v mnoha ohledech i přelomový ročník festivalu Brutal Assault je za námi. Ještě než přistoupíme k jeho obšírnějšímu hodnocení, máme tady pro vás náš první a ryze návštěvnický pohled na jeho průběh.
Další ročník festivalu BRUTAL ASSAULT se nezadržitelně blíží, a tak jsme si pro vás připravili krátká zamyšlení jednotlivých redaktorů nad blížící se akcí.
Piatok 14. 7. 2006 Masters Of Rock navštívilo tento rok takmer 30 tisíc ľudí. Mamutí festival sa pritom už štvrtý raz tiesnil v nedôstojných podmienkach areálu likérky Rudolfa Jelínka.
Demonadílka anebo co redakční schránka dala je našim novým a snad i pravidelným exkursem do světa domácí "garážové" scény. Jelikož proud nových demonahrávek ve svém toku ani trochu nepolevuje...
Aj tento rok pre nás agentúra Pragokoncert pripravila v poradí už tretie pokračovanie putovného festivalu Metalmania. V porovnaní s Budapešťou či Katowicami ponúkal síce chudobnejšiu zostavu zahraničných kapiel...
Prítomnosť kapiel ako ANATHEMA, MOONSPELL či CHARON a tiež priame a jednoduchšie diaľničné spojenie vytvorili z budapeštianskej zastávky stredoeurópskej festivalovej šnúry Metalmania najprijateľnejšiu a najzaujímavejšiu alternatívu pre bratislavských fanúšikov kvalitnej tvrdej muziky.
V současné záplavě všelijakých anket, žebříčků popularity a TOP hitparád nemůže stát stranou ani náš magazín, takže tady je výběr těch nejlepších desek roku 2005 z pohledu jednotlivých redaktorů Metalopolis.
Posledný deň tohtoročnej nádielky extrémnej muziky s visačkou Brutal Assault začínali bratislavskí ETHEREAL PANDEMONIUM. Mám rád koncerty týchto slovenských ANCIENT...
Prebudenie do druhého festivalového dňa bolo nasledované netypicky chutnými raňajkami: set SCENERY si aj napriek doobedňajšiemu času našiel dosť fanúšikov.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.