Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na tomto mieste mal byť pôvodne úvod článku, ale vírus, ktorý zasadol na jeho plánovaného autora bol proti. Vrhnime sa teda rovno na kapely, ktoré ten večer okupovali nádvorie malebnej zrúcaniny...
Rozhovor s Kristofferom Ryggom – alebo Garmom či Tricksterom G. – frontmanom ULVER a v minulosti kľúčovým členom ARCTURUS či BORKGANAR, sľuboval zaujímavú konfrontáciu s jednou z najvýraznejších postáv...
Budapest, A38 klub - 31. mája 2005 Môj druhý pokus navštíviť koncert týchto hudobných velikánov na rozdiel od prvého skoro skončil tak...
„Epizoda III“ byla předurčena k tomu, aby se stala nejlepším dílem celé novodobé trilogie. Kostky byly vrženy již dávno kdesi v daleké galaxii...
27. března se znovu potvrdil již dostatečně podložený teorém: čím méně platících diváků přijde na koncert zahraniční veličiny, tím lepší je výsledný zážitek.
Druhý ročník Metalmanie bol ďalším úspešným krokom českých organizátorov na ceste vytvárania tradície rockových festivalov európskej úrovne. Kvalitná organizácia...
Nielen vydať kvalitné hudobné dielko, ale aj pripraviť dostatočnú promo kampaň, v ktorej nesmú chýbať živé vystúpenia, sa rozhodli veličiny thrashujúceho metalu KREATOR a švédskou death-melodickou školou nasiaknutí DARK TRANQUILLITY.
Další rok je pryč a všude kolem je plno bilančních anket, žebříčků či top 10. My samozřejmě nechceme negativně vyčnívat a rovněž přicházíme se stručným zhodnocením roku 2004 z pohledu hudebního.
BRATISLAVA RAGE svojim turné pri príležitosti dvadsiateho výročia existencie kapely, ktorým zároveň aj propagujú vydanie DVD a 2 CD „From The Cradle To The Stage“...
“Sniežik sa nám chumelí zimička už prišla. Polia, lúky vybieli, zapadne cestička“... asi túto si zanôtil nejeden člen EPG , usporiadateľskej agentúry sobotňajšieho minifestu v Martine.
Další z osvětových Shindyho akcí nás tentokrát vylákala až do Brna, kde v příjemném klubu Fléda vystoupila ten večer švýcarská dark metalová legenda SAMAEL...
Predstava o o pozdvihnutí rockovej hudby ako takej a jej priblíženie fanúšikom môže mať bezpočet podôb. Jednou z nich bolo aj podujatie istého utorkového večera v neslávne slávnej nitrianskej Starej Pekárni.
Část sobotní reportáže jsme se rozhodli pojat konfrontačně, t. j. porovnáním názorů Thorna a Dalase, s menší asistencí Reapera, které se na některé kapely dost diametrálně liší.
Po prvom dni, v ktorom zaujali iba R.E.T. a DYING PASSION – prví svojim typickým doom-rockom a druhí, napriek nástrojovej a personálnej zmene, tradične výborným post-metalovým (takmer až art-)rockom – som sa zobudil do sľubnejšie vyzerajúceho piatkového rána.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
