Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rozhovor s Kristofferom Ryggom – alebo Garmom či Tricksterom G. – frontmanom ULVER a v minulosti kľúčovým členom ARCTURUS či BORKGANAR, sľuboval zaujímavú konfrontáciu s jednou z najvýraznejších postáv...
Budapest, A38 klub - 31. mája 2005 Môj druhý pokus navštíviť koncert týchto hudobných velikánov na rozdiel od prvého skoro skončil tak...
„Epizoda III“ byla předurčena k tomu, aby se stala nejlepším dílem celé novodobé trilogie. Kostky byly vrženy již dávno kdesi v daleké galaxii...
27. března se znovu potvrdil již dostatečně podložený teorém: čím méně platících diváků přijde na koncert zahraniční veličiny, tím lepší je výsledný zážitek.
Druhý ročník Metalmanie bol ďalším úspešným krokom českých organizátorov na ceste vytvárania tradície rockových festivalov európskej úrovne. Kvalitná organizácia...
Nielen vydať kvalitné hudobné dielko, ale aj pripraviť dostatočnú promo kampaň, v ktorej nesmú chýbať živé vystúpenia, sa rozhodli veličiny thrashujúceho metalu KREATOR a švédskou death-melodickou školou nasiaknutí DARK TRANQUILLITY.
Další rok je pryč a všude kolem je plno bilančních anket, žebříčků či top 10. My samozřejmě nechceme negativně vyčnívat a rovněž přicházíme se stručným zhodnocením roku 2004 z pohledu hudebního.
BRATISLAVA RAGE svojim turné pri príležitosti dvadsiateho výročia existencie kapely, ktorým zároveň aj propagujú vydanie DVD a 2 CD „From The Cradle To The Stage“...
“Sniežik sa nám chumelí zimička už prišla. Polia, lúky vybieli, zapadne cestička“... asi túto si zanôtil nejeden člen EPG , usporiadateľskej agentúry sobotňajšieho minifestu v Martine.
Další z osvětových Shindyho akcí nás tentokrát vylákala až do Brna, kde v příjemném klubu Fléda vystoupila ten večer švýcarská dark metalová legenda SAMAEL...
Predstava o o pozdvihnutí rockovej hudby ako takej a jej priblíženie fanúšikom môže mať bezpočet podôb. Jednou z nich bolo aj podujatie istého utorkového večera v neslávne slávnej nitrianskej Starej Pekárni.
Část sobotní reportáže jsme se rozhodli pojat konfrontačně, t. j. porovnáním názorů Thorna a Dalase, s menší asistencí Reapera, které se na některé kapely dost diametrálně liší.
Po prvom dni, v ktorom zaujali iba R.E.T. a DYING PASSION – prví svojim typickým doom-rockom a druhí, napriek nástrojovej a personálnej zmene, tradične výborným post-metalovým (takmer až art-)rockom – som sa zobudil do sľubnejšie vyzerajúceho piatkového rána.
Už podeváté nás ve své náruči začátkem srpna přivítal festival Brutal Assault, který po kočování Moravou prozatím napevno zakotvil v malebném bývalém lomu poblíž vísky Hvozd v prostějovském okrese.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
