Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už podeváté nás ve své náruči začátkem srpna přivítal festival Brutal Assault, který po kočování Moravou prozatím napevno zakotvil v malebném bývalém lomu poblíž vísky Hvozd v prostějovském okrese.
Po loňské osvědčené pivní anabázi nebylo důvodu měnit vítězný model a tak bychom tu mohli opět mít reportáž psanou na pivním chlazení. Ovšem nebylo by to ono a protože na jubilejní desátý ročník českobrodského maratónu zavítalo v roli platícího (ne)obyčejného diváka i mladické nadšení kolegy RIPa...
Sobota 3.7.2004 Dejstvo druhé (“deň pekný“) Vzhľadom k náročnosti predchádzajúcej noci som si dovolil prvé dva české spolky sobotňajšieho dňa; ŽIRAFA...
Miesto: areál Slnečných jazier, SenecPre výber prvého ročníka rockové festivalu si usporiadatelia lepšie miesto ani nemohli vybrať. Areál dovolenkového centra...
A tak nám konečně začaly fesťáky! Léto konečně prohrnulo sníh dlouhé zimy (byť dlouhou sérií dešťů) a my se můžeme těšit na další skvělé zážitky s tímto obdobím spojené.
PRO-PAIN po rokoch opäť v Bratislave. Keďže som si z pochybných dôvodov nechal ujsť ich vystúpenia na Bratislavských HC festoch, organizovaných hŕstkou nadšencov...
Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že tenhle večer bude výjimečný, snad jen Dalasovo: na tenhle koncert se po dlouhé době zase těším, bylo jakousi věštbou extatického zážitku...
Tak Crom, vydanie albumu Grond je ešte stále čerstvá záležitosť (psáno v listopadu 2003) a myslím si, že sa aj celkom pozitívne zapísal u metalového publika.
Vďaka agentúre EPG Rock On! opäť ožilo koncertné dianie na Slovensku, ktoré sa tentokrát kvôli väčšej kapacite športovej haly presunulo do Žiliny. Strategicky výhodná poloha tohto mesta sľubovala nápory nielen domácich ale aj zahraničných fanúšikov...
Kdo by neznal Martina Schirence?! Se svými PUNGENT STENCH se i dnes snaží vnést do poněkud stagnujícího death metalu svěží přístup, zatímco pod hlavičkou HOLLENTHON ukazuje nabubřelým reprezentantům tzv.
SAMAEL, OPETH, ANATHEMA, MARDUK, GOD DETHRONED, MALEVOLENT CREATION, ENDLESS. Po spatření soupisky kapel, která tohoto dne vystoupila v ostravském Paláci kultury a sportu...
...a opäť sa Mekka slovenského koncertného metalu podpolianska Detva otriasa pod náporom decibelov. Napriek tomu, že Vianoce boli už pred nejakým mesiacom k fanúšikom tvrdej hudby bol oneskorený Ježiško naozaj štedrý.
Plačtivý podzimní podvečer přímo vybízel duše romantiků k příhodnému hudebnímu rozervávání se, ale mám-li mluvit za sebe, spíše než bych onu sobotu žíznil po melancholické muzice...
Letošní podzimní koncertní hody měly pokračování v pátek, 25. října v brněnském klubu Babylon. Sestavě čítající šest kapel, vévodili američtí egyptologové NILE...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
