Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po loňské osvědčené pivní anabázi nebylo důvodu měnit vítězný model a tak bychom tu mohli opět mít reportáž psanou na pivním chlazení. Ovšem nebylo by to ono a protože na jubilejní desátý ročník českobrodského maratónu zavítalo v roli platícího (ne)obyčejného diváka i mladické nadšení kolegy RIPa...
Sobota 3.7.2004 Dejstvo druhé (“deň pekný“) Vzhľadom k náročnosti predchádzajúcej noci som si dovolil prvé dva české spolky sobotňajšieho dňa; ŽIRAFA...
Miesto: areál Slnečných jazier, SenecPre výber prvého ročníka rockové festivalu si usporiadatelia lepšie miesto ani nemohli vybrať. Areál dovolenkového centra...
A tak nám konečně začaly fesťáky! Léto konečně prohrnulo sníh dlouhé zimy (byť dlouhou sérií dešťů) a my se můžeme těšit na další skvělé zážitky s tímto obdobím spojené.
PRO-PAIN po rokoch opäť v Bratislave. Keďže som si z pochybných dôvodov nechal ujsť ich vystúpenia na Bratislavských HC festoch, organizovaných hŕstkou nadšencov...
Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že tenhle večer bude výjimečný, snad jen Dalasovo: na tenhle koncert se po dlouhé době zase těším, bylo jakousi věštbou extatického zážitku...
Tak Crom, vydanie albumu Grond je ešte stále čerstvá záležitosť (psáno v listopadu 2003) a myslím si, že sa aj celkom pozitívne zapísal u metalového publika.
Vďaka agentúre EPG Rock On! opäť ožilo koncertné dianie na Slovensku, ktoré sa tentokrát kvôli väčšej kapacite športovej haly presunulo do Žiliny. Strategicky výhodná poloha tohto mesta sľubovala nápory nielen domácich ale aj zahraničných fanúšikov...
Kdo by neznal Martina Schirence?! Se svými PUNGENT STENCH se i dnes snaží vnést do poněkud stagnujícího death metalu svěží přístup, zatímco pod hlavičkou HOLLENTHON ukazuje nabubřelým reprezentantům tzv.
SAMAEL, OPETH, ANATHEMA, MARDUK, GOD DETHRONED, MALEVOLENT CREATION, ENDLESS. Po spatření soupisky kapel, která tohoto dne vystoupila v ostravském Paláci kultury a sportu...
...a opäť sa Mekka slovenského koncertného metalu podpolianska Detva otriasa pod náporom decibelov. Napriek tomu, že Vianoce boli už pred nejakým mesiacom k fanúšikom tvrdej hudby bol oneskorený Ježiško naozaj štedrý.
Plačtivý podzimní podvečer přímo vybízel duše romantiků k příhodnému hudebnímu rozervávání se, ale mám-li mluvit za sebe, spíše než bych onu sobotu žíznil po melancholické muzice...
Letošní podzimní koncertní hody měly pokračování v pátek, 25. října v brněnském klubu Babylon. Sestavě čítající šest kapel, vévodili američtí egyptologové NILE...
Ne letošní podzim připravil Shindy pro vyznavače řekněme tvrdších odnoží metalové muziky docela slušný maratón koncertů...
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
