Stručný průvodce výtečnou hudbou roku 2017
Po letech hlásíme návrat k formátu souhrnných článků mapujících podle nás to zajímavé...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po letech hlásíme návrat k formátu souhrnných článků mapujících podle nás to zajímavé...
Trinásť rokov nášmu výročnému rebríčku dominovali zahraničné mená – a tak možno nebude prekvapením, že keď sa konečne na čelo dostali domáci reprezentanti...
Včerejší den byl náročný. Déšť a program do hluboké noci. Ještě teď cítím krk, který jsem si málem ukroutil na některých koncertech. Uniká mi tedy úplný začátek sobotního festivalu a přicházím až na druhou kapelu.
Celou noc nás skrápí déšť. Koncert TEETHGRINDER se poté odehrává za atmosféry, jakou jen tak nezapomenu. Ačkoliv bude za chvíli poledne, je pološero, pódium ozařují rudé lampy a před ním se krčí pestrobarevná změť oddaných pláštěnek.
Ráno jako malované. Dnes na Brutal Assaultu naposledy. Na hlavní scéně právě startuje vrtule domácí thrashová naděje EXORCZIPHOBIA. Tuto nadějnou čtyřku jsem viděl už asi pětkrát a musím říci...
Spěchám. Vím, že mají v úterý hrát ČAD, jen nevím kdy. A vlastně si nejsem jistý kde. Možná jsem ale jen špatně googlil.
Tak je to šťastně za námi. Metalová fiesta pro rok 2017 skončila a měla mnoho vrcholů a pár strmých pádů. Jak to viděli členové redakce...
Máme zde tipy na letošní rekordně vyprodaný festival z obou břehů řeky Moravy. I přes nepřízeň počasí letošní natřískaná soupiska přinesla vyprodání lístků na festival ještě před jeho zahájením!
S Honzou jsme se na Fluff Festu minuli doslova o prsa. Řekli jsme si, že si vzájemně napíšeme, co ten druhý na Fluffu prošvihnul. Nakonec z toho vzniknul článek...
Uplynulých dvanásť víťazov nášho výročného rebríčka pochádzalo buď z anglofónnych krajín alebo z metalu zasľúbenej Škandinávie. Ročník trinásty na mapu víťazných krajín pripichol francúzsku vlajku.
Spěchám opět už na první kapelu. Před šestnácti lety byli DEMIMONDE zjevení. Nikdo tady podobně alternativní metalovou hudbu nedělal. A popravdě, největší radost mám z toho...
Pominu-li fronty, byl hned začátek festivalu parádní a nesl s sebou hned několik skvělých koncertů. Už lotyšská TESA vytvořila krásné instrumentální intro Brutal Assaultu.
První dojmy z právě doznivšího festivalového dění jsou kolikrát ty nejdůležitější a tak vám ty naše přinášíme i letos. A že to budou zase jen oslavné ódy?
Brutalček je pre mňa každoročne najkrajšia dovolenková destinácia. Štyri intenzívne dni plné hluku, špiny, divotvorných ľudí, úsmevov, radosti, skvelej energie a dobrej nálady.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.