FLUFF FEST 2016 - Housle, black metal, hip hop, anděl spadlý z nebe a TOTEM SKIN (den druhý)
Ráno jako malované a každej ví, že kafe a esíčka jsou nejlepší vstup do dne. A pak něco toho českého ema...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ráno jako malované a každej ví, že kafe a esíčka jsou nejlepší vstup do dne. A pak něco toho českého ema...
Tak jsme na ten report z Flufu zase dva. Jeden Šedivej a jeden Zelenáč. Ten Šedovlas toho stihnul o něco více a přešlapoval už u první kapely Fluff tentu.
Mocní GORGUTS přivezli do Prahy velmi zajímavé hosty v den, kdy nedaleko stojící klub Modrá Vopice hostil velmi výživnou soupisku vedenou technickými smrťáky DECAPITATED.
Rok 2015 bol rokom silných príbehov, jeden z nich prináša aj náš album roka. Steven Wilson a jeho „Hand. Cannot. Erase.“ s parádnymi skladbami, fantastickými inštrumentálnymi a aranžérskymi výkonmi - dokonalé zvukové svedectvo o našej dobe plné lásky...
Třetí den Ráno mým tělem stále projíždí ta brutální masáž vnitřností, kterou mi způsobili SUNN O))). Když se jdu v deset podívat na ENDLESS, kteří otevírají předposlední den Brutal Assaultu...
Středa Ve frontě u vstupu poslouchám zvukovou zkoušku DIPHTERIE, následně koncert DIPHTERIE a koncert OBLITERATE. Po hodině a půl jsem v areálu...
První dojmy z právě doznivšího festivalového dění jsou kolikrát ty nejdůležitější a tak vám ty naše přinášíme i letos.
Obloha zamračená a před autem mám nablito. To není dobrý úvod do Fluffího dne. Psych tent už vyřvává a já spadl do black metalového mlýnku na maso. Jen mě štve...
Letos jsme na to dva. První pohledy veterána a novice na festival, který už patnáct let do západních Čech vozí to nejlepší z hardcoru a nejen z něho.
Máme tu poslední Best Of 2014. Najdete v nich názor Daniela Franka z Tvoja Matka Booking, Ivana Babilonského z OBLITERATE a Kamila Adamík z HOLOTROPIC.
Prvú dekádu uzavrela Valhalla víťazstvom albumu Nicka Cavea. Tú druhú začína návratom k natlakovanej metalovej sile.
Sňatkem z rozumu skončilo rozhodnutí dvou amerických kapel vyrazit na společné turné po Evropě. Zatímco PALLBEARER jsou coby stále mladá krev momentálně v kurzu a zároveň v přízni mínkotvorných médií...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.