FLUFF FEST 2016 - Řvaní, náladovky, lopaťárny a veganská zmrzlina (den první)
Tak jsme na ten report z Flufu zase dva. Jeden Šedivej a jeden Zelenáč. Ten Šedovlas toho stihnul o něco více a přešlapoval už u první kapely Fluff tentu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak jsme na ten report z Flufu zase dva. Jeden Šedivej a jeden Zelenáč. Ten Šedovlas toho stihnul o něco více a přešlapoval už u první kapely Fluff tentu.
Mocní GORGUTS přivezli do Prahy velmi zajímavé hosty v den, kdy nedaleko stojící klub Modrá Vopice hostil velmi výživnou soupisku vedenou technickými smrťáky DECAPITATED.
Rok 2015 bol rokom silných príbehov, jeden z nich prináša aj náš album roka. Steven Wilson a jeho „Hand. Cannot. Erase.“ s parádnymi skladbami, fantastickými inštrumentálnymi a aranžérskymi výkonmi - dokonalé zvukové svedectvo o našej dobe plné lásky...
Třetí den Ráno mým tělem stále projíždí ta brutální masáž vnitřností, kterou mi způsobili SUNN O))). Když se jdu v deset podívat na ENDLESS, kteří otevírají předposlední den Brutal Assaultu...
Středa Ve frontě u vstupu poslouchám zvukovou zkoušku DIPHTERIE, následně koncert DIPHTERIE a koncert OBLITERATE. Po hodině a půl jsem v areálu...
První dojmy z právě doznivšího festivalového dění jsou kolikrát ty nejdůležitější a tak vám ty naše přinášíme i letos.
Obloha zamračená a před autem mám nablito. To není dobrý úvod do Fluffího dne. Psych tent už vyřvává a já spadl do black metalového mlýnku na maso. Jen mě štve...
Letos jsme na to dva. První pohledy veterána a novice na festival, který už patnáct let do západních Čech vozí to nejlepší z hardcoru a nejen z něho.
Máme tu poslední Best Of 2014. Najdete v nich názor Daniela Franka z Tvoja Matka Booking, Ivana Babilonského z OBLITERATE a Kamila Adamík z HOLOTROPIC.
Prvú dekádu uzavrela Valhalla víťazstvom albumu Nicka Cavea. Tú druhú začína návratom k natlakovanej metalovej sile.
Sňatkem z rozumu skončilo rozhodnutí dvou amerických kapel vyrazit na společné turné po Evropě. Zatímco PALLBEARER jsou coby stále mladá krev momentálně v kurzu a zároveň v přízni mínkotvorných médií...
Poslední den festivalu se vyplatilo přivstat si. Domácí grindové pornohvězdy SPASM jsou zárukou výtečného startu.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.