Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Za rok 2008 vyhrali Valhallu PORTISHEAD a my sme napísali, že je to dôkaz stierania žánrových hraníc v zosieťovanom svete. Bola to pravda, no pohľad z čerstvého roku 2014 na vtedajší rebríček zároveň hovorí čosi o stave...
Hardcore, kterému do plachet fouká přímočarý punkový vítr, je na nedělní ráno skvělým budíčkem. Jediným mínusem je jen to, že tento podkres ke vstávání probíhá v režii německé regionální kutálky CRUSHING CASPARS.
Italská deathmetalová mašina ANTROPOFAGUS začíná set intrem, při kterém zasmušile hledí do lidí. Po intru nastupuje brutální smrtící stroj, kterému chybí jakákoliv přidaná hodnota.
Cíleně mířím do areálu na jednu z nejexotičtějších akvizic letošního Brutal Assaultu. Tou je japonská deathmetalová sebranka COFFINS. Přesně v čas, kdy mají odstartovat vystoupení...
Dostávám se do areálu a na scéně právě řádí thrash/deathmetalové komando JUNGLE ROT. Chvilku zjišťuji, jestli má smysl na kapelu setrvat a docházím k závěru...
Rudi Z Brutalčeku je už dávno festival svetového mena, až tento rok som však naplno vnímal štatistickú zaujímavosť, ktorá bola podľa usporiadateľov skutočnosťou už vlani – zahraničných návštevníkov je viac než Čechov a Slovákov.
Po letech tady opět máme náš skromný zápisník z filmového festivalu Febiofest. Spektrum shlédnutých kusů je opět velice široké a obsahuje jak snímky z pro nás stále exotických filmařských zemí (Maroko...
Pro mnohé konečně přichází řada i na kytarovou muziku. I v této oblasti nebyl uplynulý rok skoupý na hodnotné nahrávky.
Ani prostřední díl této trilogie nehodlá ignorovat fakt, že v loňském roce se to nejzajímavější odehrávalo na poli elektronické hudby. Pochopitelně je pak otázkou do diskuse...
Rok 2012 přinesl mnoho skvělých nahrávek i mimo hudební teritoria, ve kterých se Metalopolis běžně pohybuje. Jelikož jako školní houby nasáváme i mnohé další žánry a vlivy...
Milí naši čitatelia, niet lepšej príležitosti bilancovať, než je príchod nového kalendárneho roka. Veľmi dobre vieme, že na Metalopolis nechodíte len pre sledovanie číselných hodnotení a čudných rebríčkov.
Ak by sme mali zhodnotiť rok 2012 úplne okresane a zjednodušene slovom "dobrý" alebo "zlý", rozhodne bol dobrý. Už po jeho prvom kvartáli kdesi na našom fóre odznelo...
Současnost patří BETWEEN THE BURIED AND ME! Možná trochu přehnané tvrzení, ale po jejich letošní pražské štaci nelze mít diametrálně odlišný názor. Americká kapela se velice šikovným způsobem dokázala propašovat do okruhu oblíbenců nastupující generace metalových fanoušků.
Bavorské město Regensburg je velice dobrým příkladem citlivého a především schopného přístupu k podpoře turismu. Starobylé centrum, jež bylo zapsáno na seznam historického dědictví UNESCO teprve v roce 2006 žije po celý rok pestrým životem.
První dvě desky GROZA byly krystalický MGŁA worship. Novinka rovněž nemá k polskému kultu daleko, nicméně už je vidět posun. Materiál je více post, zaoblený, bez problémů vyhovující i posluchačům DER WEG EINER FREIHEIT nebo klidně i HARAKIRI FOR THE SKY.
Debut THE SPIRIT byl z nějakého důvodu považován za DISSECTION worship. Jistě, Němci občas dobře zacitovali, ale to bylo vše. Současný projev kapely působí jako když sloučíte košaté momenty THULCANDRA a STORTREGN s nakadeřenými prog/tech vibes OBSCURA.
Islandská mláďata se nepokrytě inspirují svými idoly a dělají to skvěle. Jejich modlami jsou ALCEST, SÓLSTAFIR a CELESTE. Na debut jde o zvukově i aranžérsky velmi silný materiál jenž je pro mě slibným příslibem do budoucnosti.
Zatím se kloním k pozitivním názorům. Unylost minulých nahrávek se sice úplně nevytratila, ale jestliže to v předchozím případě byla příjemná akademická nuda, tak tentokrát můžeme hovořit o emoční pestrosti a schopnosti vtáhnout alespoň dále pod povrch.
Odpálit hned na úvod největší hitovku na albu samozřejmě vtáhne do dalšího poslechu. Ten nabídne solidní heavy metal amerického střihu, ale takovou pecku jako "Satana" už zde neuslyšíte. O kapánek více mi vyhovovala komplexnější tvář z minulé desky.
Pětice mladíků, co na obalu alba vypadá jako chlapecká kapela z devadesátek, vybublala z islandského podzemí s pozoruhodně vyspělým materiálem. „Múr“ se pohybuje někde na pomezí progresivního metalu, doomu a post-metalu. Výborné album.
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
