BRUTAL ASSAULT 2011 - První dojmy
Letošní Brutal Assault oslavil sladkých šestnáct let. Tyto narozeniny byly ve znamení lehkého vyměknutí v sestavě festivalu, jednoho opravdu velkého jména z mimometalových vod a překvapivě čistého areálu...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Letošní Brutal Assault oslavil sladkých šestnáct let. Tyto narozeniny byly ve znamení lehkého vyměknutí v sestavě festivalu, jednoho opravdu velkého jména z mimometalových vod a překvapivě čistého areálu...
Festival Jeden svět tvoří už tradiční položku v našem filmovém kalendáři. I jeho letošní soupiska byla nesmírně pestrá a silná a shlédnout alespoň polovinu plánovaných snímků se nakonec (opět) stal úkolem nemožným.
Recenzie nórskych SHINING nesú na Metalopolise v názve dodatok "(Nórsko)", to aby sa nám v systéme nezliali s recenziami ich švédskych rovnomenných kolegov.
COCK AND BALL TORTURE zahájili třetí a poslední den zajímavým, hodně nabasovaným death´n ´rollem. Hráli pouze ve třech a střídavě basák nebo kytarista chrochtali efekty upraveným murmurem své choré texty.
Druhý den grandiózně otevřela mladá metalcorová vichřice BLEED FROM WITHIN. Slavný Julesův monolog z Pulp Fiction (jako introdukce) odstartoval překvapivě ničivou smršť.
Přestože se útroby nádherné rakousko-uherské vojenské pevnosti v městečku Josefov začaly plnit už ve středu, kdy proběhla předfestivalová show, náš redakčním tým zavítal do východních Čech až ve čtvrtek.
Takříkajíc ještě za čerstva jsme tady se svými prvními, možná i lehce neuspořádanými, dojmy z festivalu Brutal Assault, který se letos pyšnil s pořadovými číslem 15.
Ani se nechce věřit tomu, že letos se brány festivalu Brutal Assault otevřou už popatnácté. Za poslední roky jsme si už zvykli na pravidelný přísun velkých jmen současné metalové scény a nejinak tomu bude i letos.
„Steve, pozri na tie oči, no nevyzerajú super? Poď, postav sa za jedno z nich a ja ťa odfotím,“ vtipkoval Stevov vysmiaty tourmanažér tesne po koncerte v trnavskej synagóge.
Letošní ročník putovního festivalu Sonisphere, jehož pořadatelé přivezli na jeho první českou zastávku všechny zástupce Velké thrash metalové čtyřky, máme tedy úspěšně za sebou.
Postaviť tri veľké mená československej hudobnej scény na jedno pódium a okoreniť to pompéznymi superlatívmi na ich adresu sa ukázal ako správny recept na naplnenie košickej Infinity Arény...
Oproti loňsku v posíleném redakčním složení jsme se i letos pokusili o skromné zmapování nabídky festivalu dokumentárních filmů Jeden svět. Ten i v tomto ročníku nabídnul široký okruh témat...
Ak by redakcia Metalopolis vyhlasovala najlepší album 90. rokov 20. storočia, pravdepodobnosť, že by sa na vrcholných priečkach umiestnili „Awake“ od DREAM THEATER...
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.