Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tretí pokus (prevažne) hardcorového labelu Hydra Head Records preniknúť do blackmetalového podzemia nesie opäť švédsky rukopis. „Dödsvisioner“, druhý album jednočlennej skupiny BERGRAVEN vychádza v Európe pod hlavičkou nekompromisného...
Koncertne mimoriadne silnú prvú polovicu roka de facto uzavrel viedenský koncert BORIS. Trojica Wata – Atsuo – Takeshi už vyše desať rokov potichu kľučkuje medzi žánrami...
Nie je mnoho (popových) umelcov, ktorí v svojej tvorbe snúbia interpretačnú istotu, skladateľský um a schopnosť dať svojej hudbe skutočný, nie banálny obsah.
OXBOW. Táto takmer dvadsaťročná štvorhlavá entita sa po rokoch dostáva do povedomia širšej verejnosti – hlavne vďaka spolupráci s Hydra Head Records, ktorí...
Je mnoho spôsobov, ako môže umelec, disponujúci nevyčerpateľným kontom plneným tantiémami, stráviť život. Možnosti sa pohybujú na celej škále od polihovania na karibskom ostrove až po spravovanie striktne undergroundového labelu a občasné vrieskanie do mikrofónu.
Mnoho severských blackmetalových zoskupení v istom bode kariéry šliaplo na brzdový pedál a rozhodlo sa „experimentovať“. Len málo z nich dokázalo prekročiť hranice...
Keď pred štyrmi rokmi „Prekliatie Čiernej Perly“ naštartovalo obrovský úspech pirátskej (zatiaľ) trilógie, išlo o prekvapenie. Vyšinutý Jack Sparrow v podaní snáď všetkými fajtami filmových divákov milovaného Johnnyho Deppa...
Hlboko do oceánu zvukov, ruchov a melódií sa pri hľadaní svetla ponorili Daniel O’Sullivan (GUAPO), Vincent De Roguin (SHORA) a Stephen O’Malley (o.i.
„Odkiaľ som prišiel... musím sa vrátiťNič viac, nič iné nezostávaŽiaden iný cieľ“(„Illuminate Eliminate“) Monumentálny pomník všetkému, čo je na pravom metale odporné...
Cestou za neznámom bol tento koncert. Jediným styčným bodom medzi GHOST a mne známou hudbou bol „Rainbow“, vydarený spoločný album gitaristu Michio Kuriharu a BORIS.
Prečo sa na našom serveri tak často kritizujú (údajne) tak dobré nahrávky? Miesto čakania na odpoveď si vypočujte tretí album severoamerických stoner-rockerov THE HIDDEN HAND.
Resty z minulého roka strašia ako kostlivci v skrini. Renesancia black metalu a jeho prenikanie aj jeho krajnej podoby do širšieho povedomia má na svedomí čoraz väčší počet dosiek...
Už neuveriteľné dve desiatky ročníkov má za sebou Metalmania. Minuloročné jubileum sa na (raz viac, raz menej) putovnom festivale zakorenenom v Poľsku slávilo s menami THERION...
„Nešťastné“ trináste pokračovanie má za sebou záhorácky Brainwashing. Priznám sa, že po oznámení headlinerov som – diplomaticky povedané – obdivoval organizátorov za odvahu pustiť sa do takéhoto rizika.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
