Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tretí ročník Donaufestivalu, takmer dvojtýždňovej multimediálnej akcie, konajúcej sa v malebnom rakúskom Kremsi, sa konal pod patronátom Davida Tibeta z CURRENT 93.
„Line-up four“ KING CRIMSON z nešťastných osemdesiatych rokov som nikdy nepreferoval, i keď práve z neho sa vyvinula dnešná, veľmi výživná podoba jednej z posledných skutočne progresívnych kapiel...
Joe Preston. „Akuma No Kuma“, zlý medveď, ako mu hovorí Atsuo z BORIS. Bývalý člen MELVINS a EARTH (v dobe debutu „Extra-Capsular Extraction“), spolupracovník SUNN O))) na oboch „Whites“ a zároveň duša i telo jednočlennej kapely THRONES.
„Písek v hodinách odbíjí poledneVětráky šlehají vzduch do nasládlé pěnyJešte tolik času, než půjdu spát“(Ve stínu lamp) Veľký šok priniesol oficiálny debut projektu WWW (meno pochádza ešte z predinternetovej éry)...
Písať o albume, ktorý je „oficiálne“ považovaný za najlepšiu rockovú nahrávku všetkých čias (a ktorým je z rovnakého dôvodu nezriedka opovrhované) je úlohou hodnou Syzifa.
Všetko to vlastne začalo v roku , keď členovia vtedy málo známeho umeleckého projektu SUNN O))) na svoj debut „The GrimmRobe Demos“ zaradili skladbu „Dylan Carlson“.
Ako aktívny a oddaný fanúšik NIRVANY si dodnes jasne pamätám na očakávania, ktoré vzbudil „ufónsky“ projekt Davea Grohla, ohlásený nedlho po Kurtovom adieu.
FINNTROLL dva a pol roka starým albumom „Nattfödd“ definitívne podčiarkli svoju pozíciu štýlotvornej a adekvátne docenenej skupiny. Očakávania kladené na aktuálnu nahrávku „Ur Jordens Djup“ („Z hlbín Zeme“) sa FINNTROLL rozhodli razantne zmietnuť zo stola – hneď úvodné...
Vraj už bola studňa inšpiračných zdrojov vyčerpaná. ORTHODOX do nej siahli na samé dno a z kalu a bahna sa vynorili s domovským, juhošpanielskym kresťanstvom inšpirovaným konceptom...
Ťažko sa píšu recenzie na dosky redakčných kolegov, i keď s V-durom sme sa paradoxne zoznámili práve kvôli (alebo vďaka?) mojej kritike ETHEREAL PANDEMONIUM.
Celý čas na hranici konceptuálneho umenia a hudby. Rovnako, ako je netypická tvorba obsadením vlastne klasického „rockového kvarteta“ KHANATE, nesie sa v duchu „štandardnej neštandardnosti“ aj recenzované DVD.
Necelý rok uplynul od doby, keď sa Justin K Broadrick v titulnej skladbe EP „Silver“ nechal počuť, že „striebro je len trochu iné zlato“. Ešte výraznejší príklon k „obyčajnému“ popu signalizoval Broadrick v rozhovoroch...
LAIBACH si počas celej kariéry potrpeli na budovanie vzduchotesne perfekcionistického imidžu vlastnými pravidlami a dogmami zviazanej inštitúcie. Práve s hovorcom...
LAIBACH sa na svojom treťom DVD rozhodli zaexperimentovať s obsahom a potvrdiť, že sú viac multimediálnou, než hudobnou skupinou. Jadro nosiča tvorí dokumentárny film Sašu Podgoršeka „Divided States Of America“.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
