LAIBACH - Bratislava, PKO - 18. februára 2007
Po mesiac a pol trvajúcej prestávke LAIBACH obnovili turné k po dlhej dobe skutočne zaujímavému albumu „Volk“. Keďže Bratislava druhé kolo koncertej šnúry uzatvárala...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po mesiac a pol trvajúcej prestávke LAIBACH obnovili turné k po dlhej dobe skutočne zaujímavému albumu „Volk“. Keďže Bratislava druhé kolo koncertej šnúry uzatvárala...
Rád by som sa dočkal doby, keď slovenské verejnoprávne médiá budú mať taký kredit ako BBC, alebo aspoň osobnosti formátu Johna Peela. Po smrti legendárneho moderátora sa na trhu objavilo zopár nahrávok s „Peel Sessions“ (dokonca ANAAL NATHRAKH nimi ozdobili reedície svojich starších diel).
O tom, že sa aj na slovenskej metalovej scéne „zmodernieva“, sa mohli presvedčiť návštevníci koncertu v bratislavskom Randal Clube. Na krst debutového CD skupiny RUMBURAX si do priestorov v budove YMCA (sic!
Óm. Za touto posvätnou hinduistickou slabikou skrýva skupina Al Cisnerosa a Chrisa Hakiusa, rytmiky kultových stoner-huličov SLEEP. Už po vydaní debutu v roku 2005 pritiahli OM pozornosť hudobnej verejnosti – chválou nešetril (okrem iných) David Tibet z CURRENT 93...
Atlantskí ZOROASTER, ďalší z radu milovníkov morských oblúd, sa v katalógu obvykle ortodoxne blackmetalového labelu Battle Kommand Records objavili znenazdajky ako jedna z vydavateľských priorít.
Od „supergroup“ TWILIGHT sa čakalo veľa. Členovia NACHTMYSTIUM, XASTHUR, LEVIATHAN, KRIEG a DRAUGAR mali ambíciu vdýchnuť život zombie, ktorý bude dokonale reprezentovať súčasnú vlnu severoamerického blackmetalu.
V dobe, keď sa nepoužité noty a melódie jednoducho míňajú, treba v honbe za Svätým grálom originality upriamiť myslenie iným smerom. Jednou z možností môže byť opätovné definovanie úloh jednodlivých nástrojov...
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.