FEKETE KUTYA - Demo 2005
Ďalšia z českých kapiel, hrajúcich si svoj „pohodový bigbítek“. Hneď prvá sloha prvej skladby eponymného dema FEKETE KUTYA napovedá, o čom bude celých 22 minút: hravá...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ISIS, CULT OF LUNA, JESU, SUNN O))), EARTH. Doom metal dostal začiatkom nového tisícročia novú injekciu. Pokrútené logá a temné lesy vymenili preteky v modernom designe (s dvoma čnejúcimi menami – Stephen O´Malley a Aaron Turner)...
Už dvanáste pokračovanie snáď najtradičnejšieho záhoráckeho metalového festivalu sa konalo - ako inak - v rázovitom jablonickom kulturáčiku. Poznávacia značka „Brainwashingov“ - snaha prezentovať za prijateľnú cenu to najlepšie z československej scény - ostala sympaticky zachovaná...
Erupciou číreho zúfalstva sú prvé tóny „Capture“. „O krok bližšie niekam... O krok bližšie nikam,“ hlas je pílkou zarezávajúcou sa hlboko do drene poslucháča; Alan Dubin predvádza vrcholné divadlo totálnej agónie.
Turné EARTH a SUNN O))) „verzus Európa“ symbolicky korunovalo triumfálny druhý nástup drone doomu, žánru, ktorý sa doteraz javil ako slepá a zabudnutá odbočka v histórii metalovej muziky prvej polovice deväťdesiatok.
PERSONA GRATA je na slovenskej scéne ojedinelým úkazom. Nedlho po úspechu na pražskom Indigo Feste sa (žeby pre šťastie?) rozhodla vypustiť z pôvodného názvu slovíčko „non“...
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.