GAIA MESIAH - Ocean
V roku 2005 prenikol trend vmiešavania (niekdajšieho) undergroundu do mainstreamu výrazne aj do domácich končín. Na vlne, ktorá sa vo svete drží už pár rokov...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ANIMÉ považujem za jednu z mála českých postmetalových kapiel z „post-metalovej scény“, ktoré sú konkurencieschopné aj v širšom než lokálnom merítku. Trojica konzervatoristov si za svoju vybrala zdanlivo jednoduchú cestu moderného emorocku.
Hrabanie sa v šuflíkoch je sprievodným javom a dôsledkom každého predčasného odchodu z hudobnej scény. Našťastie v prípade NIRVANY sa šialenstvo podarilo udržať na rozumnej úrovni a „Sliver“ je len štvrtým oficiálne vydaným posmrtným kompaktom kapely...
Nórska scéna, ktorá dala svetu black metal, ako ho poznáme dnes, sa na sklonku milénia dostala na rázcestie. ULVER na „Themes From William Blake´s Marriage Of Heaven And Hell“ začali flirt s elektronikou...
„Hľadal som slová a nenašiel nič – samá prázdnotaNespočetné lži o láske, čo padali z reči jej sna“ (Searching The Betrayal) NOVEMBERS DOOM boli vždy nanajvýš špičkou pomyselnej druhej doomovej ligy a počas celej (doteraz trvajúcej) kariéry sa nevyhli porovnávaniu s MY DYING BRIDE...
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.