KATATONIA - Discouraged Ones
„Radosť z nebytia/Je to, čo mi treba/Som iba počasím/Pre samého seba“ (I Break) Je október, jasná, žltohnedá jeseň. Teplo ustúpilo prízemným mrazom...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď v roku 1987 Chuck Schuldiner naštartoval príbeh legendy DEATH, určite netušil, aký mrazivo osudový názov pre svoju kapelu vybral. Ani štyri roky po jeho bolestivo predčasnej smrti (naštastie) nedoviedli kult pionierov death metalu do absurdne komerčných rozmerov a tak je odkaz DEATH stále šírený na nosičoch...
Čo majú spoločné ULVER, ARCTURUS, PECCATUM, DARKTHRONE, ORIGAMI GALAKTIKA, SOLEFALD, SKUMRING, VED BUENS ENDE, AUDIOPAIN, DØDHEIMSGARD, ZYKLON a Nórska národná opera?
Poznáte to, raz za čas sa to stane každému. Záplava núl a jednotiek na vašom harddisku číta tisíce rarít a kompletných diskografií všetkých zásadných kapiel za posledných 20 rokov.
To, že „tudy cesta nevede“ si pri téme ochrán proti kopírovaniu začína uvedomovať čoraz viac major labelov. Kým v undergrounde sa elán przniť nahrávky nanešťastie rozmáha (na čiernej listine trónia mená Nuclear Blast...
„Nevstúpiš dvakrát do tej istej rieky“, zvykne sa vravieť. V nitrianskej Starej Pekárni toto príslovie neplatí; po THRESHOLD si repete odkrútila aj britská ARENA.
Po tom, ako sa z ANATHEMY stala modla vkusom otvorenejších „metalistov“, každá zmienka s ňou súvisiaca vyvolala slušný rozruch. Keď sa Duncan Patterson s bratmi Cavanaghovcami rozlúčil a vzápätí ohlásil vznik projektu ANTIMATTER...
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.