Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Hľadal som slová a nenašiel nič – samá prázdnotaNespočetné lži o láske, čo padali z reči jej sna“ (Searching The Betrayal) NOVEMBERS DOOM boli vždy nanajvýš špičkou pomyselnej druhej doomovej ligy a počas celej (doteraz trvajúcej) kariéry sa nevyhli porovnávaniu s MY DYING BRIDE...
„Radosť z nebytia/Je to, čo mi treba/Som iba počasím/Pre samého seba“ (I Break) Je október, jasná, žltohnedá jeseň. Teplo ustúpilo prízemným mrazom...
Keď v roku 1987 Chuck Schuldiner naštartoval príbeh legendy DEATH, určite netušil, aký mrazivo osudový názov pre svoju kapelu vybral. Ani štyri roky po jeho bolestivo predčasnej smrti (naštastie) nedoviedli kult pionierov death metalu do absurdne komerčných rozmerov a tak je odkaz DEATH stále šírený na nosičoch...
Čo majú spoločné ULVER, ARCTURUS, PECCATUM, DARKTHRONE, ORIGAMI GALAKTIKA, SOLEFALD, SKUMRING, VED BUENS ENDE, AUDIOPAIN, DØDHEIMSGARD, ZYKLON a Nórska národná opera?
To, že nemý film Friedricha Wilhelma Murnaua Nosferatu, natočený v roku 1922, je kultom a praotcom snáď celého hororového žánru, nie je nutné zdôrazňovať.
Poznáte to, raz za čas sa to stane každému. Záplava núl a jednotiek na vašom harddisku číta tisíce rarít a kompletných diskografií všetkých zásadných kapiel za posledných 20 rokov.
To, že „tudy cesta nevede“ si pri téme ochrán proti kopírovaniu začína uvedomovať čoraz viac major labelov. Kým v undergrounde sa elán przniť nahrávky nanešťastie rozmáha (na čiernej listine trónia mená Nuclear Blast...
(U)lietajúci Fíni sponzorovaní Českými aerolíniami vrhli na trh ďalšiu radovku. Vďaka celkom unikátnemu postaveniu, ktorému sa Kärtsy Hatakka s jeho kapelou teší v Českej republike nie je prekvapivé...
„Nevstúpiš dvakrát do tej istej rieky“, zvykne sa vravieť. V nitrianskej Starej Pekárni toto príslovie neplatí; po THRESHOLD si repete odkrútila aj britská ARENA.
Po tom, ako sa z ANATHEMY stala modla vkusom otvorenejších „metalistov“, každá zmienka s ňou súvisiaca vyvolala slušný rozruch. Keď sa Duncan Patterson s bratmi Cavanaghovcami rozlúčil a vzápätí ohlásil vznik projektu ANTIMATTER...
Aj keď GUANO APES nepatria ku spolkom, ktoré si história bude pamätať ako novátorov, nemožno charizmatickej Sandre Nasic a spol. upierať, že patrili k tomu vkusnejšiemu...
Nech sa na „forrestovskú“ epizódu v kariére pozeráte ako na vrchol VOIVOD, či naopak ako na šliapnutie vedľa – na začiatku tejto premeny boli personálne zmeny...
Môj vek mi nedovoľuje zaradiť sa medzi tých, ktorí éru VOIVOD s Ericom Forrestom za mikrofónom (prevažne negatívne) vnímajú cez prizmu kontextu prelomových dosiek z druhej polovice osemdesiatych rokov...
Sledovať, v čom hrajú muzikanti na pódiu, môže byť kľúčovým vodítkom pri hľadaní slov popisujúcich ich tvorbu. Pri hesle „LYSSA“ si teda poznamenajme: triko UNSANE...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
