Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak sa nám do Bratislavy konečne zase vrátil kvalitný UG koncert! Po rokoch striedmeho pôstu až hladovky – prerušovanej len vianočnou žranicou v podaní tradičného Winter Solstice Eve – sa konal pokus o reinkarnáciu kedysi doslova kultového bratislavského kulturáku v odľahlej Dúbravke.
„Anjel a temná rieka“. Album, ktorý pre mňa znamenal zásadnú zmenu pohľadu na metal, takže týchto pár riadkov je malým splatením akéhosi dlhu... As I stand here now...
Rok 2004 by sa pre Stredoeurópana dal označiť za rok ANATHEMY. Po celoeurópskom júnovom turné priniesol maďarský Negative Art akustickú sólo šnúru Dannyho Cavanagha.
FINTROLL, FALKENBACH, KORPIKLAANI, THYRFING a MOONSORROW… iba malý, známejší, zlomok kapiel, ktoré sa rozhodli oprášiť časy vikingské, doby spred príchodu kresťanov do Škandinávie.
1995... ANATHEMA vypustila „The Silent Enigma“, UMIERAJÚCA NEVESTA plakala na „The Angel And The Dark River“, miltonovský PARADISE LOST rozprával o „Draconian Times“.
Keď sa niekedy začiatkom októbra začali v Bratislave objavovať plagáty avizujúce koncert slovinskej legendy LAIBACH za ľudových 399 Sk, nemohol som veriť vlastným očiam.
Tento rok mimoriadne agilný Martin z Forensick Music na záver kalendára pripravil skutočne lahôdkovú akciu – koncert znovu aktívnych SUFFOCATION, kapely...
Tak, ako som si pred čosi vyše rokom niesol domov „Winds Devouring Men“, album, na ktorý sa čakalo päť rokov, tak dychtivo som o rok na to rozbaľoval digipak skrývajúci druhý z piatich diskov „veterného cyklu“ z pera ELEND.
Módny červenočierny obal (stačí porovnať s aktuálnymi AMORPHIS, HAUNTED, THE WHITE STRIPES a snáď stovkou ďalších kapiel), totálne neznáme meno a „major“ vydavateľ.
Tak mi napadlo, že názvy dosiek DYING PASSION sú skutočne trefné – po „Secretly“ sa kapela doslova tajne prepracovala medzi českú metalovú špičku, „Voyage“ symbolizovalo cestu...
Nórská úderka s morovým letopočtom v názve vždy bola, je, a zrejme bude “iba” partiou “toho Frosta zo SATYRICON”. Kým na regulárnom debute “Liberation” bolo ťažko nájsť čo i len minimum nad rámec s vetrom o preteky uháňajúceho...
Že ste o THE STRANGLERS nikdy nepočuli? Ale áno. Hity ako “Golden Brown”, “Always The Sun” či “No More Heroes” sú v podvedomí každého, kto za posledných 20 rokov aspoň zopárkrát zapol rádio či televíziu.
Od úvodnej, po krátkom intre nasledujúcej "Människopesten" je jasné, o čom bude štvrtý dlhohrajúci album fínskych trollov. Zmes pokleslej fínskej ľudovej polky -- humppy (vďaka ktorej sa celé CD nesie vo vlezlo nákazlivom štvorštvrťovom rytme)...
Napriek tomu, že OTK sú stále oboma nohami v undergrounde, ich líder Ondřej Ježek je persóna známejšia -- či už ako majiteľ brautiganovsky nazvaného štúdia jáMOR...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
