Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
"Pane... ty... niesi... hoden... Domine... non es... dignus..." zaznie prerývaným a skresleným hlasom na začiatku ôsmej skladby tohoto CD. V tom čase budete mať za sebou zhruba 25 minút blackmetalového uragánu...
O popularite ANATHEMY v stredoeurópskom regióne nemôže byť ani najmenších pochýb -- nie je divu, že návšteva gitaristu a klávesáka post-doomovej legendy z mesta BEATLES vzbudila vcelku slušný rozruch.
Nestáva sa často, aby na slovenskej scéne vyrástol zjav, ktorý by „západné“ trendy nedoviezol pár rokov po tom, ako im vyprší záruka. Taký nu-metal, či neo-punk sú v slovenskom podaní viac či menej tragické...
Po tom, ako NECROPHAGIST prevalcovali publikum na vlaňajšom Brutal Assaulte, sa z dovtedy málo známych nemeckých mladíkov stalo v českých a slovenských končinách často skloňované meno.
Čo je to pop? A čo znamená underground? NAQUEI MANOU svoj debut vydali na (približne :-) post-HC labeli Silver Rocket okolo Adama Nenadála z GNU. Titul "Beztíže" by však rovnako dobre mohol zdobiť katalóg značky Indies z polovice deväťdesiatych rokov.
Je trochu paradoxom, že po uznanie svojich kvalít si české či slovenské kapely musia odcestovať do zahraničia. UŽ JSME DOMA sú v mojich očiach jednou z najoriginálnejších formácií...
IN THE WOODS..., záhadné zoskupenie z nórskych lesov, pre mnohých len ďalšie z mien na metalovej mape, pre iných doslova kult. ITW sa narodili v znamení blacku...
WINDS, ktorí tak výrazne rozčerili vody roku 2002, prichádzajú z novým albumom. A ejha, doska, ktorá bola očakávaná s nemalým napätím je... nazvime to nejednoznačná.
ANTIMATTER, dieťa Duncana Pattersona, ktorý sa výrazne podpísal pod tvorbu britských post-doomerov ANATHEMA, sa má čulo k životu. Po rozchode s bratmi Cavanaghovcami a spol.
TINDERSTICKS sú svojím spôsobom zvláštna kapela. Nie príliš výstižná a povrchná nálepka "tých, čo majú speváka s hlasom ako Nick Cave" ich sprevádza počas celej dvanásťročnej kariéry -- treba povedať...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
